02.12.2009 05:55
Neskrývám obdiv k lidem, kteří životem kráčejí, jako by se vznášeli. Není to obvykle způsobeno ani jejich pílí nebo snahou vyniknout, je to v genech.
Pokud bychom věřili na boží spravedlnost, tak tito lidé to mají shůry dáno a tak to je. Ovšem my ostatní také nejsme o nic ochuzeni. Pravda, možná se životem trochu lopotíme, ale o to je náš život pestřejší a zajímavější. Známe to my všichni, my bez tohoto talentu a nadání k úspěšnosti, jak je skvělé, když se po sérii neúspěchů dostaví třeba jen jiskřička naděje. Po celém těle se nám rozlije příjemný pocit uspokojení, že přece jenom nejsme takoví smolaři, jak jsme si mysleli. A jsme tak připraven čelit dalším neúspěchům, které nám život tak hojně nachystal. V ten okamžik mě napadá jedno, jak ti úspěšní mají vlastně ten život nudný. Co je vlastně těší, mají vůbec z něčeho radost ? Možná také mají, ale já vím, že se umím radovat i z maličkostí, z věcí, které jsou ve své samozřejmosti někdy pro mě i výjimečné.
Autor: zne
Staňte se redaktory našich stránek a přidejte svůj tip
Svátek má Emílie
Náhled tisku | Vytisknout | Nahoru
2008 – 2009 © Prague Tip | Prohlášení o přístupnosti | Webmaster: c10.cz