Jste zde:
- Tipy
  - Doprava
    - Veteráni

Automobiloví veteráni – historie, tradice a poselství budoucím generacím

24.04.2009 10:23

Jak jinak než s radostí můžeme přivítat úvodní článek pro „Hrušku„ od paní Jaroslavy Brutarové z VCC Praha. Je to slibný začátek budoucí a doufejme že dlouhodobé spolupráce, na jejímž základě můžeme šířit do světa myšlenky a zprávy o veterá

Automobiloví veteráni – historie, tradice a poselství budoucím generacím

Vznik veteránského hnutí a VCC Praha

Ve třicátých letech minulého století patřilo Československo k deseti nejvyspělejším státům světa. Pak ale přišla německá okupace a druhá světová válka a po jejím skončení byl československý průmysl doslova i obrazně v troskách. Část podniků byla přestavěna na válečnou výrobu, část byla zničena bombardováním, a ještě než se průmysl stačil vzpamatovat, přišel vítězný únor, vláda jedné strany, plánované hospodářství, odmítnutí Marshallova plánu, RVHP, výroba se měřila na tuny a megawatthodiny. Plány se radostně plnily i překračovaly, ale na trhu to nějak nebylo vidět. Ještě v padesátých letech se nenakupovalo, ale shánělo – pračky, pomeranče, ledničky, boty, maso na svíčkovou a také motorová vozidla.

Žádný div, že se na silnicích pohybovala vozidla, vyrobená před válkou, mnohá třicet i více roků stará a nikdo si jich příliš nevážil. V šedesátých letech se situace jen pomalu začínala měnit, my dříve narození si ještě pamatujeme na několikadenní fronty na zápis do pořadníku na koupi Octavie nebo Wartburga, kdo měl bony, mohl v Tuzexu zakoupit Simcu, Renaulta nebo Cortinu, pomáhali i správní známí na správných místech.

Autoklub republiky Československé byl jako buržoazní organizace zrušen, nahradil ho Automotoklub, součást neskrývaně militantní organizace s výstižným názvem Svaz pro spolupráci s armádou, zapomínalo se na rozvinutý automobilový průmysl i na mezinárodní úspěchy před válkou.

Majitelé vozidel se sdružovali do značkových klubů Svazarmu, členové klubů si vyměňovali zkušenosti s údržbou i díly ze zrušených vozů, pořádali soutěže, do kterých tu a tam zařadili hod granátem nebo orientaci podle azimutu. Svazarm to vítal, dalo se to vykázat jako činnost důležitá pro zvýšení obranyschopnosti státu, kluby měly úřední název " XXtá základní organizace Svazarmu".
Musím přiznat, že jednu výhodu ta doba měla: starých vozidel byl dostatek, za přijatelnou cenu si je kupovali mladí, jezdili na výlety, zkoušeli závodit. Čas od času se objevily i velmi vzácné značky. Vznikaly nové kluby, více zaměřené na historii, členové hledali kontakty na pamětníky, podle starých vzorů se jezdily soutěže, různé předháňky na stadionech i do vrchu Vozy i motocykly se většinou používaly i pro běžný denní provoz, často byly necitlivě modernizovány. Renovace byla pojem zatím neznámý, ke startu se obvykle jezdilo po ose. Veteránské hnutí u nás vznikalo pomalu a neorganizovaně, pravděpodobně ho také povzbudily filmy „Dědeček automobil“ a anglická „Genevieve“.

O navázání na předválečnou činnost a o uchování historie se snažila skupina bývalých závodníků, funkcionářů Autoklubu i jiných osobností známých v motorismu před válkou. Pro většinu z nich bylo členství ve Svazarmu nepřijatelné, takže v určité době existovali jako Klub historických vozidel při Vědecko-technické společnosti.
Rok 1967 přinesl uvolnění a schůze motoristů v paláci Lucerna žádala mimo jiné obnovení Autoklubu republiky Československé a zdálo se, že jeho součástí by se mohly stát současně vznikající Veteran Car Cluby.

Veteran Car Club Praha založila 7. 11. 1967 skupina 14 sběratelů a obdivovatelů značky „Z“, která existovala při Autodružstvu Praha. Předsedou se stal Václav Kafka starší, osobnost známá mezi mladými i staršími. Duší klubu a iniciátory většiny dění byli ing. Václav Kafka mladší a jeho kamarád ing. Pavel Národa, s klubem spolupracovali a radili bývalí závodníci, kteří později založili Svaz závodníků veteránů, byli to například Jindřich Knapp, Jaroslav Smažík, Bohumil Turek, Zdeněk Trejbal, Václav Hovorka, Jaroslav Hausmann, Karel Dohnal přivedl i Elišku Junkovou.

Srpen 1968 pohřbil všechny naděje, Veteran Car Cluby se zase staly základními organizacemi Svazarmu, navzdory tomu byl jako nadřazená organizace ustaven Veteran Car Club Československé republiky. Svazarm činnost Veteran Car Clubů příliš neomezoval, vyžadoval zprávy, účast na schůzích, sběr surovin, zase se zvyšovala obranyschopnost, vítané byly akce, pořádané k oslavě různých výročí.
Veteran Car Club Praha si už při svém založení jako jeden ze svých úkolů určil uchování historie významných sportovních podniků minulosti, zejména Závodu do vrchu Zbraslav – Jíloviště a závodu 1000 mil československých.

Šedesáté výročí prvního startu Závodu Zbraslav – Jíloviště v roce 1968 bylo příležitostí k jeho uspořádání pro historická vozidla, známé Andělské schody a kopec Cukrák však nahradila nová rychlostní komunikace, proto musela být trať ukončena za obcí Baně.
V roce 1970 se na paměť závodu 1000 mil československých jel na polovině původní trati, tedy Praha – Bratislava a zpět, závod historických vozidel. První tři ročníky se jely jako závod, non stop, na otevřené trati, za plného provozu, mezi pamětníky se dodnes vyprávějí historky o jízdě ing. Jáji Hausmanna na MG, o převráceném BMW Tomáše Hyana i mnohé jiné.

VCC Praha dojednal s Dopravním inspektorátem půjčování převozních poznávacích značek, pro trvalejší charakter těchto značek bylo třeba stanovit podmínky testování, vyškolit testační komise, vytvořit formuláře, průkazy, evidenci.

V sedmdesátých a osmdesátých létech už se historická vozidla renovují, většinou vlastníma rukama a za pomoci přátel, stávají se vzácnějšími a zranitelnějšími, stoupá hustota i rychlost provozu, mění se silniční síť a Veřejná Bezpečnost už dávno zakázala pořádání závodů na běžných komunikacích. Zbraslav – Jíloviště historických vozidel i Vzpomínková jízda 1000 mil jsou pravidelnou součástí sportovního kalendáře, jen pravidla se změnila, Zbraslav se jezdí jako jízda pravidelnosti, Vzpomínková jízda 1000 mil jako rallye veteránů. K nim přibyla ještě Soutěž elegance historických vozidel v Roztokách, první ročník se konal při příležitosti výstavy obrazů Kamila Lhotáka v roce 1979.

Krátce po svém založení uspořádal VCC Praha v PKOJF ( pro mladší Park kultury a oddechu Julia Fučíka, dnes pražské Výstaviště) velkou výstavu historických vozidel „Veteran Salon", podle možností následovaly další výstavy, na Štvanici, v NTM, v parku zámku v Troji. Mladší členové klubu zorganizovali několikrát non stop jízdu Praha – Bratislava a zpět.
Počet členů stoupl od počátečních čtrnácti přes 116 v roce 1971 až k pěti stům platících členů na konci roku 2008.

V průběhu let členové klubu navzdory organizačním potížím uskutečnili zahraniční výpravy na Autosalon do Paříže, na polární kruh, na Kavkaz, na Aljašku, do Vancouveru, zúčastnili se Rallye Monte Carlo a Mille Miglia.
Po dvaceti letech úspěšně skončilo jednání s Dopravním inspektorátem a testovaná historická vozidla dostala trvale manipulační poznávací značky.
První předseda VCC Praha Václav Kafka zemřel v roce 1990, novým předsedou se stal jeho syn ing. Václav Kafka, člověk s obrovskými znalostmi o historických vozidlech, vynikající renovátor i vůdčí osobnost, uznávaná i odsuzovaná. Kromě celé řady automobilů a motocyklů renovoval citlivě a s pochopením pro historii rodinné sídlo, statek v Záběhlicích, kde také pro potřeby VCC poskytl dvě místnosti.

Začátek devadesátých let přinesl nové možnosti, někteří majitelé historických vozidel měli najednou jiné starosti, budovali existenci, zakládali podniky. Roztoky, Míle i Zbraslav se pořádaly každý rok, ale účast byla menší. Teprve za několik let se bývalí fandové vrátili, a přibyli další. Historická vozidla už nejsou jen hranaté limuzíny na loukotích nebo sporťáky na drátěných kolech s krásně protaženými blatníky, věku veteránů dosáhla vozidla, která pamatujeme jako žhavé novinky, dovážejí se americké křídlaté křižníky i anglická klasika, Jaguáry, MG a podobné, počet i kvalita vozidel vzrůstá, sbírá se vojenská i užitková technika.
Mnozí majitelé stále renovují vozy vlastníma rukama a na veteránské podniky jezdí stále po ose.

Na Všeobecné Československé výstavě v roce 1991 zaplnila vozidla našich členů dva Křižíkovy pavilony. Z Pražské Veteran Rallye se stal mezinárodní podnik s vysokou společenskou úrovní, střediskem byly postupně hotely Mövenpick, S. E. N v Senohrabech, Floret v Průhonicích.
Po dlouhém jednání s ministerstvem dopravy a spojů a ve spolupráci s ostatními kluby byla v roce 2001 aktualizována pravidla pro zapůjčování registračních značek pro historická vozidla.
Předseda VCC Praha ing. Václav Kafka prohrál svůj boj se zákeřnou nemocí, zemřel 9. 12. 2004. Jednomyslným rozhodnutím výboru se jeho nástupcem stal jeho syn Václav Kafka, toho jména už třetí.

Ve třetím tisíciletí dále stoupá zájem o historická vozidla, existují firmy, které provádějí renovace a vyrábějí repliky důležitých dílů, mezi dováženými vozidly jsou unikáty 100 let staré nebo dochované jen v několika málo kusech. Počet účastníků Soutěže elegance i Mezinárodního závodu do vrchu už překročil možnosti pořadatelů a bylo nutné jej omezit, současně se podařilo zachovat rozmanitost vozidel. Stále platí,že na Soutěži elegance v Roztokách je každý rok představeno několik čerstvě renovovaných nebo vzácných nově dovezených vozidel.
Pražská Veteran Rallye opustila čtyřhvězdičkové hotely, změnila se na pohodový podnik pro členy, důležitá je krásná krajina, silnice bez velkého provozu a hotely s atmosférou.

Členové VCC Praha se zúčastňují různých podniků pro historická vozidla v zahraničí, v roce 2000 se dvojice s vozem Škoda Popular rok výroby 1939 vypravila na Saharu, v roce 2006 členové VCC získali na závodě Le Mans Classic s vozem Škoda 1101 Sport 15. místo ze 70 startujících, v letošním roce se stejným vozem skončili na GP MONACO HISTORIQUE 2008 na 1. místě v kategorii, další náš člen projel v doprovodném voze část trati závodu Peking – Paříž 2007.
Ke třem pravidelně pořádaným podnikům přibyla v roce 2005 ještě Svatováclavská jízda, vzpomínka na předsedu ing. Václava Kafku spojená s rozloučením se sezónou.

Nejnovější je Veteranpiknik, první ročník jsme uspořádali 1.5.2008 v parku v Dolních Počernicích.
V roce 2007 jsme slavili čtyřicáté výročí založení VCC Praha. Jako připomínku závodu 1000 mil československých jsme připravili jízdu historických vozidel Praha – Bratislava, převážně po původní trati, při stanovení podmínek jsme brali v úvahu vysokou hodnotu i zranitelnost veteránů, hustotu provozu i agresivitu některých řidičů. Průjezdní kontrolu a občerstvení v restauraci „U Nedbálků" zajistil Motor Journal, příjemný program v Bratislavě připravili kolegové z Veteran Klubu Bratislava. Mezi vozidly účastníků byla i MG UVA Magnette, se kterou 1000 mil absolvoval v roce 1935 ing. Pohl, k dalším vzácnostem patřil Maxwell 25 Tourer z roku 1917, Fiat 501 SS rok výroby 1921, faeton Z 18 s lehkou patinou, krásná a zajímavá byla všechna vozidla. Vzpomínková jízda 1000 mil československých byla v anketě Dědeček automobil oceněna titulem „Akce roku".
Současně probíhala na Pražském výstavišti výstava historických vozidel, v levém křídle Průmyslového paláce bylo vystaveno cca 100 vozidel od nejstarších po nejmladší, vzácnosti jako Wikov z majetku Jiřího Voskovce, Bugatti po Jiřím Šilhovi nebo unikátní Imperia stály ve střední hale, kde dostala místo i anketa Dědeček automobil. Pověst o hodnotě a rozsahu výstavy nás dostihla v Bratislavě už v pátek večer.

Pravé křídlo Průmysového paláce bylo rezervováno účastníkům cílové jízdy. Ceny jim byly předány mezi vystaveným vozidly, v emocionální atmosféře, za zvuků hymny „1000 mil".
Plány Veteran Car Clubu Praha zůstávají stále stejné: umožnit majitelům historických vozidel sportovní i společenské vyžití, seznamovat širokou veřejnost s historickými vozidly a připomínat slavné podniky minulosti.
Všechny milovníky krásných starých aut i motorek, zájemce o rozvoj techniky zveme Přijďte se podívat, jak se nám to daří.
Za VCC Praha Jaroslava Brutarová