Jste zde:
- Tipy
  - Kultura
    - Divadla

Buchty a loutky – BARYK – Dog on the Road, 6. – 7. 4. 2009

23.03.2009 13:52

V divadelním představení Baryk – Dog on the Road se spojují dva silné vjemy. Krásné smutné obrazy a dekorace akademického malíře Martina Kuriše a poetika a humor divadla Buchty a loutky.

Buchty a loutky – BARYK – Dog on the Road, 6. – 7. 4. 2009

Nejde o loutkové divadlo v tradičním slova smyslu, i když se to tak může zpočátku zdát.
Divadlo vstupuje do obrazů a obrazy vstupují do divadla. Hudba a slova se mění ve zvuky, zvuky se mění v hudbu a vyrůstá nevšední tvar, kde mistrné výtvarné umění, emotivní divadelní jazyk a mixovaná hudba spolu vytváří výjimečnou atmosféru a zážitek, který se nedá opominout.

námět, scénámět, scéna, loutky: MARTIN KURIŠ
režie: RADEK BERAN
hudba: TOMÁŠ PROCHÁZKA, VÍT BRUKNER
technologická pomoc: ROBERT SMOLÍK
vyrobily dílny Buchet a loutek: RADKA MIZEROVÁ, KATEŘINA HOUSKOVÁ,
MARTIN LHOTÁK, ČAHOUN
světla, zvuk: LUKÁŠ VALISKA
hrají: BUCHTY A LOUTKY

Tanec loutkových obrazů Martina Kuriše pro dospívající a dospělé diváky

Akademický malíř Martin Kuriš vyprávěl svými obrazy příběhy vždycky. Jak ale rozhýbat olejovou malbu na plátně? Jak dodat čas a situaci? Odpověď přišla náhle a byla tak prostá. Loutkové divadlo.

Zpočátku experiment s dětskými loutkoherci, světlem, zvukem, později jasná potřeba zrealizovat opravdové dospělé divadlo, touha doříct vše, co je skryté na plátnech, dovedla Martina Kuriše na DAMU v Praze, katedru alternativního a loutkového divadla.

Zde se setkal s Robertem Smolíkem, pedagogem, který jej zasvětil do tajů technologie a principů výtvarného divadla a loutek. A protože Smolík často spolupracuje s divadlem Buchty a loutky, byla jen otázka času, kdy se oba světy prolnou a nechají vzniknout něco neuvěřitelného.

Divadlo Buchty a loutky má jasnou dramaturgickou koncepci. Přesně ví, kam směřovat a co předat svým divákům. Tou koncepcí a záměrem je čistá nekoncepčnost a otevřenost.
I kdyby Buchty a loutky chtěly něco naplánovat a vymyslet, nechají tyto konstrukce a plány s radostí zmizet v hlubinách nepřízní osudu a náhod a nadšeně očekávají, co lepšího přijde samo. Vždycky něco přijde. Jen se nebránit.

Touha hrát si s tématy, předměty, zvuky, žánry, médii je čistá stejně tak,
jako u dítěte sedícího uprostřed pokoje plného hraček. A dítěti je jedno, jestli jsou to hračky, jídlo, nebezpečné ostré nářadí, intimní předměty, na které by se vlastně nemělo sahat a tak. Proč ne?
A stejně tak sedí v pokoji Buchty a loutky a hrají si. Je pravda, že některé hračky mají raději, ale vlastně jak kdy. Teď zrovna (kdo ví proč) mají rádi hrát si s hračkami odvedle. Vedle v pokoji si totiž občas hrají podobní hračičkové.

Několikrát z takového společného hraní vznikl projekt, který měl název Pohyblivé instalace – to když Buchty a loutky potkaly Jáchyma Šerých, Martina Janíčka, Pavla Kopřivu. Bylo to zajímavé a osvěžující pro oba pokoje. A teď najednou takové obrazy plné síly, atmosféry a napětí.
No kdo by si nechtěl pohrát…

A tak se stalo, že Buchty a loutky vstoupí do jedinečného světa obrazů Martina Kuriše, jedno kouzlo se povýší druhým kouzlem, vznikne tedy násobené kouzlo,
přesně tak, jak to oba kouzelníci chtějí.