Jste zde:
- Tipy
  - Kultura
    - Divadla

Divadlo Na Zábradlí, premiéra - Roland Schimmelpfennig, Ambrózie

28.10.2010 14:43

Dionýská slavnost na začátku 21. století bez katarze. Příští týden začne umělecký šéf Divadla Na zábradlí David Czesany, zkoušet novou inscenaci, hru Rolanda Shimmelpfenniga Ambrózie. Tu v české premiéře uvedeme 17. a 18. prosince 2010.

Petr Čtvrtníček ( ilustrační foto)

Pije se, kouří se, zpívá se a mluví prakticky o čemkoli. Postavy mají jedno společné - patří mezi dobře situované příslušníky střední vrstvy, kteří se večer u skleničky snaží zapomenout na své problémy nebo se z nich alespoň pokoušejí vypovídat. Kdo má dost, ten se odpotácí domů. Ambrózie je povznášející nápoj bohů, kterým si potvrzovali nesmrtelnost a věčnou mladost. V tomto Auerbachově sklepě “bohy” povznese černé pivo jen k toaletám.

Hrají: Petr Čtvrníček, Igor Chmela, Pavel Liška, Ivan Lupták, Kristina Maděričová, Miloslav Mejzlík, Leoš Noha, Jiří Ornest, Marie Spurná, Natálie Řehořová

Překlad: Veronika Musilová-Kyrianová
Dramaturgie: Lucie Ferenzová, Ivana Slámová
Scéna: Petr B. Novák
Kostýmy: Katarína Hollá
Hudba: Jan Moravec
Režie: David Czesany

Rozhovor s uměleckým šéfem DNz David Czesanym:

Příští týden začínáte zkoušet hru Ambrózie. Můžete ji trochu představit.
Napsal ji Roland Schmmelpfennig. Hra se odehrává v alkoholu plné hospodě po zavírací době, což je pomůckou k obrazu světa. Ale tu nadnesenou formulaci si musí také zasloužit teprve vznikající inscenace.

Co si máme představit pod podtitulem hry „Dionýská slavnost na začátku 21. století bez katarze
My jsme tu formulaci použili právě takhle, aby si každý něco představil. Třeba si představujeme všichni to stejné.

Co Vás přivedlo do Divadla Na zábradlí? A proč tematická sezóna?
Dostal jsem nabídku od ředitelky Divadla Na zábradlí Doubravky Svobodové a přijal ji. Tématu sezóny samozřejmě hodně nahrál název první inscenace – Nebe nepřijímá. Zjistili jsme společně s Ivanou Slámovou a Lucií Ferenzovou, že ke sloganu „Koho nebe přijme?“ lze tematicky vztáhnout i další připravované tituly sezóny 2010/11. Chceme, aby zevnitř i vně divadla bylo vnímáno, že Divadlo Na zábradlí má zájem společenská i osobní témata rozkrývat a pojmenovávat. Aby mezi jednotlivými inscenacemi sezóny byla určitá vazba a navzájem mezi sebou komunikovaly. Přemýšlení v kontextech by pak mělo zabránit umělecké bezbřehosti.

Zatím měly premiéru dvě inscenace. Nebe nepřijímá a Spací vady. Jste jako umělecký šéf spokojený?
Spokojený? Inscenace Nebe nepřijímá, vznikla hodně experimentálním způsobem: 2 divadla (Letí, Divadlo Na zábradlí), 5 autorů (Penhall, Gieselmann, Drábek, Klimáček, Richter) oslovených na napsání kratšího textu na téma „letiště“, 4 režiséři (Schlegelová, Amsler, Zielinski, Czesany), 2 překladatelky (Černá, Hábová), 3 dramaturgyně (Ferenzová, Špalová, Slámová), 1 scénický výtvarník (Novák), 3 kostýmní výtvarníci (Fomínová, Amsler, Špalová), 3 hudební skladatelé (Acher, Kovács, Kučerovský) a 13 herců jak z DNz, tak z Letí – a vznikla 1 divadelní inscenace. Nejdřív premiéra na letišti v Ruzyni, pak v DNz. A to celé už je pozoruhodné. A samozřejmě i sledovat, jak to všechno funguje dohromady. A jak je to jiné jako site-specific na letišti a pak právě u nás v divadle.

Text hry Spací vady je autorskou výpovědí spisovatelky Radky Denemarkové o obtížích tvorby z pozice ženy. Může se někomu zdát, že jde o poněkud apartní téma, to ale neznamená, že není, nebo že by nemohlo být silné, nebo že by nemohlo mít řadu přesahů. Jsem přesvědčený, že tato inscenace do Divadla Na zábradlí patří a má hlavně tři výborné herečky, na které je radost se koukat, i když osudy jejich postav moc radostné nejsou.

Na spokojenost je vždycky času dost. Hlavně aby věci již vzniklé byly zároveň podnětem pro věci příští. A tak to u těchto dvou čerstvě premiérovaných inscenací bezpochyby je. Takže jsem asi trochu spokojený...

Jak byste chtěl, aby vypadala dramaturgie Divadla Na zábradlí za dva roky?
Nevím, kam nás to hodí. Ale chci, abychom neustrnuli a dramaturgie šla s dobou a byla tak vzrušující.

Roland Shimmelpfennig (1967)
Po maturitě pracoval jako korektor v německo-tureckém měsíčníku v Istanbul. Novinařina ho však rychle přestala bavit. V roce 1990 se vrátil do Německa a začal studovat činoherní režii na mnichovské městské divadelní škole Otto Falkenberga v Mnichově. Po dvou letech ze školy odešel do mnichovských Kammerspiele k tehdejšímu intendantu a režiséru Dieteru Dornovi, u kterého pracoval jako asistent režie. Působil jako externí pedagog ve škole Otto Falkenberga. Později se stal členem uměleckého vedení mnichovských Kammerspiele, kde se věnoval režii, dramaturgii i vedení divadla. V té době začal s psaním her. To se stalo prostředkem k úniku z praktického divadelního provozu. Impuls ke psaní dala setkání s dramatiky při inscenování jejich her. Nejzásadněji na Schimmelpfenniga zapůsobil Herbert Achternbusch. Díky němu poprvé sám napsal v roce 1993 hru s názvem Fisch um Fisch. V roce 1996 se stává autorem „na volné noze“. O dva roky později odcestoval do USA. Od roku 2000 píše dramata na objednávku pro různá německá a rakouská divadla. V letech 1999 až 2001 byl angažován, jako dramaturg berlínskou Schaubühne am Lehniner Platz. Během sezóny 2001/2002 působil jako kmenový autor divadla Deutches Schauspielhaus v Hamburku. V současnosti (2006) žije a pracuje v Berlíně. S partnerkou, herečkou a autorkou Justine del Corte, mají dceru Almu.

DIVADLO NA ZÁBRADLÍ

Anenské náměstí 5
115 33 Praha 1

tel: 222 868 868
skype: divadlonazabradli
info@nazabradli.cz

Pokladna otevřena:

pondělí až pátek:
14.00–20.00
sobota a svátky:
2 hodiny před představením

Autor: TZ: Divadlo Na zábradlí