Jste zde:
- Tipy
  - Kultura
    - Divadla

Divadlo Praha - HUS: ALIA MINORA KOSTNICKÉHO KONCILU, Divadlo Na zábradlí

16.11.2009 21:11

Divadlo Na zábradlí uvede 26. listopadu 2009 světovou premiéru hry Ladislava Smoljaka Hus: Alia minora Kostnického koncilu v autorově režii.

Ladislav Smoljak

Každému představení bude předcházet úvodní rozprava s hostem (střídavě teolog Tomáš Halík, historik Petr Čornej, převor Prokop Siostrzonek a další), kterou povede vždy Ladislav Smoljak.

Řekněme si upřímně, co většina Čechů o Husově kauze ví: Hus kritizoval církev pro její zlořády. Ta proto svolala do Kostnice koncil. Na ten Zikmund - „liška ryšavá“ - pomocí ochranného glejtu Husa lstivě vylákal a tam ho uvěznil. Spor Husa s církví před Kostnickým koncilem byl v podstatě sporem mezi pravdou na straně jedné a falší na straně druhé. A světská i církevní moc triumfovala tím, že nechala Husa okázale dosoudit a upálit.

Jsou to bohužel, buď úplné mýty, nebo populárně zjednodušené polopravdy, a nejspíš za ně děkujeme Aloisi Jiráskovi. Koncil totiž nebyl svolán kvůli Husovi, Zikmund mu dal glejt v dobrém úmyslu, a ani on, ani Koncil nestáli o to, aby Hus skončil na hranici. Ani odpověď, na čí straně byla pravda, není zdaleka jednoznačná.

Ve hře „Hus: Alia minora kostnického koncilu“ sám Mistr Jan nevystupuje. Latinská slova „alia minora“ znamenají česky „ostatní maličkosti“. A vystihují správně skutečnost, že Kostnický koncil měl na starosti důležitější věci, než jaké představoval jeden neposlušný kazatel z Prahy. Hus tedy na jevišti přítomen není, je však hlavním předmětem sporu, který se odehrává mimo hlavní koncilní fórum - dnes bychom řekli „v kabinetní rovině“.

Dějištěm celého konfliktu je Zikmundova kostnická kancelář. Sem svedl autor sice jen několik málo osob, ale ty reprezentují strany kostnického konfliktu dostatečně. Předně je tu sám Zikmund jako představitel světské moci. Dále Štěpán Páleč jako důležitý zástupce církevních zájmů a dva páni z Husova doprovodu, kteří zastupují tu část české šlechty, která stojí za Husem. Ve vzrušené zákulisní debatě vystupuje Zikmund často sám, ale většinou jeho stanovisko hájí a vysvětluje Kašpar Šlik, důležitý poradce, který to v Zikmundových službách dotáhl až na kancléřský post. Ten se snaží oba české pány – Jana z Chlumu a Václava z Dubé - pacifikovat, ale také dojednat mezi nimi a Koncilem smírné řešení Husova sporu. Vhodným emisarem je právě Štěpán Páleč, bývalý Husův kolega na pražské (dnes Karlově) univerzitě. Ačkoli je to s podivem, on skutečně v Kostnici představoval pro Husa nejnebezpečnějšího nepřítele. Jednak proto, že se oba za dramatických okolností už dříve ideologicky i osobně znepřátelili, a jednak proto, že Páleč znal Husovy spisy ze všech účastníků nejlíp, a mohl tedy koncilu předkládat z jeho knih nejzávadnější - církevním slovníkem řečeno „bludné“- pasáže.

Malou kuriozitou ve Smoljakově hře je výběr postav z hlediska jazykového. V Jiráskově i Tylově hře o Husovi se na plénu Kostnického koncilu mluví česky, ačkoli se tam nutně muselo mluvit latinsky. Je to samozřejmě licence, která se v hrách z cizojazyčného prostředí povoluje. V inscenaci Na Zábradlí se však mluví česky bez licence. Všichni tu jsou - kromě Zikmunda - Češi. A Zikmund sám uměl česky také dobře. Ostatně všichni naši Lucemburkové měli výjimečný jazykový talent. Jak Zikmundův nevlastní bratr český král Václav IV., tak i jejich společný otec Karel IV. (Otec vlasti) hovořili plynně několika jazyky. Zikmund sám prý jich ovládal devět.

Právě obraz Zikmunda Lucemburského je v Jiráskově populární historii pokřiven nejvíc. Vlasy měl sice ryšavé, ale snižovat ho termínem „liška ryšavá“ na úroveň běžného prohnaného velmože je pomýlené. Byla to velká postava evropské historie a nejspíš nepřeháníme, když řekneme, že nestál ve stínu svého velkého otce Karla IV. Měl vynikající diplomatický talent a zřejmě jen složitější politické poměry v Evropě mu neumožnily dovést svou éru do výšin, jakých dosáhl Karel IV. Dobré vztahy s Čechy byly jeho výsostným politickým zájmem. Vždyť mířil žádostivě na český trůn. (Po očekávané smrti nevlastního bratra Václava IV.) Husova smrt na hranici a pobouření, jaké v Čechách vzbudila, byly s tímto cílem v rozporu.

Svolání Kostnického koncilu patřilo k Zikmundovým největším vladařským činům. Na sklonku roku 1414, kdy se účastníci koncilu - včetně Husa - do Kostnice sjížděli, byla církev v hluboké krizi. Nejviditelnějším znakem úpadku bylo takzvané „papežské schisma“, tj. fakt, že na církevním stolci není jediný uznávaný papež, ale že se stejným titulem honosí i někdo další. Od roku 1409 se o titul Svatého otce hrdlili hned papežové tři. Koncil svolaný do Kostnice měl právě za úkol dát církev - tento fundamentální sloup evropské společnosti - do pořádku. V Jiráskově divadelním podání je koncil jakýmsi sborem pokřikujících podřadných klerikálů, jejichž jediným motivem je starost o vlastní výsady a majetek. Ale na koncil se do Kostnice sjel výkvět evropské vzdělanosti. Své zástupce tam například vyslalo 20 univerzit! K svolání tak reprezentativního shromáždění musel Zikmund vynaložit všechen svůj diplomatický um i svou mocenskou autoritu.

Hus se vydal na cestu do Kostnice naplněn nadějí, že na tomto vysokém církevním fóru obhájí názory, které vyznával a šířil. Že tam dojde k disputaci, jež se nebude mnoho lišit od těch, jichž se jako univerzitní Mistr (v jednu chvíli dokonce i rektor), v Praze osobně zúčastnil. A že on bude v tomto slovním klání rovnocenným partnerem. V takový výsledek doufali i jeho stoupenci v Čechách. To byl ale velký omyl. Pře Jana Husa s církví probíhala už dlouho předtím. V Kostnici se měl proces završit.Hus tedy nestál na Koncilu jako řečník, ale jako obžalovaný před soudem.

Reformní tendence v církevní krizi se hlásily na mnoha místech tehdejší Evropy. České království stálo v tomto ohledu na prvním místě a ve vysokých církevních kruzích Říma se začalo pochybovat o jeho pravověrnosti. Husova mise do Kostnice měla toto podezření vyvrátit. Hus se tak na Koncilu stával víc a víc ideovým vůdcem české reformní opozice. A Koncil sám náhle zjistil, že obžalovaný heretik se z agendy „alia minora“ vyhoupl mezi problémy mimořádné důležitosti. A ve chvíli, kdy jeho proces vrcholil, záleželo jeho příznivcům v Čechách – i Husovi samotnému! – už víc na ideovém stanovisku, na vyznávané „pravdě“, než na tom, zda Hus sám vyvázne z kostnického procesu živý. A plameny kostnické hranice ohlásily pak velkou epochu evropské historie. Za smrt Husa jako člověka by se v Čechách jen truchlilo. Ale za smrt symbolu, za smrt Husa jako mučedníka za pravou víru, měla Církev krutě zaplatit.

Režie: Ladislav Smoljak

Scéna a kostýmy: Katarína Hollá

Úvodní rozpravu s hostem (střídavě teolog Tomáš Halík, historik Petr Čornej, převor Prokop Siostrzonek a další) vede Ladislav Smoljak.

Hrají
Zikmund Lucemburský Petr Čtvrtníček
Kašpar Šlik, jeho sekretář Ladislav Smoljak
Štěpán Páleč Jiří Zeman Sönmez
Jan z Chlumu Leoš Noha
Petr z Mladoňovic, jeho sekretář Josef Polášek nebo Petr Reidinger
Václav z Dubé Petr Reidinger nebo Šimon Marek

Světová premiéra 26. listopadu 2009 v Divadle Na zábradlí.
Další reprízu uvede Divadlo Na zábradlí 8. prosince 2009 od 19.00.

Alexandra Poláková
sasa@nazabradl.cz
tel: 222 868 870
www.nazabradli.cz

Autor: zne