Jste zde:
- Tipy
  - Kultura
    - Dobrá kniha

Na podzim letošního roku vyjde zajímavý titul, rozsáhlá publikace – Helfenburk, hrad pražských biskupů

02.10.2009 10:28

Kniha je pozoruhodná i tím, že jen shromažďování historických podkladů trvalo více jak čtvrt století. Na napsání samotném se potom podíleli hned tři autoři, Doc. PhDr. František Gabriel, PhD., Ing. Jaroslav Panáček a PhDr. Kamil Podroužek, PhD. Dobrým znamením je i to, že knihu se podaří vydat díky skutečnému nadšení lidí bytostně s Helfeburkem spojených, úlohu nakladatele na sebe totiž převzalo Občanské sdružení Hrádek.

Na podzim letošního roku vyjde zajímavý titul, rozsáhlá publikace – Helfenburk, hrad pražských biskupů

Doc. PhDr. František Gabriel, PhD.

S jením z autorů knihy, s panem docentem Františkem Gabrielem, mám příležitost se potkat na počátku srpna v Praze. Hovoříme nejen o knize, ale i o tom, že je bezpochyby důležité zveřejňovat zprávy o historických objevech, ale zveřejňovat je pravdivě, bez vytváření senzací a umělého mediálního nadšení. Shodujeme se také, že s ohledem na pokrok a vývoj země, ale i s ohledem na potřeby a priority současných obyvatel naší vlasti není možné uchovat veškeré historické dědictví v podobě, jak ho nacházíme.

O hradu Helfenburku - Hrádku, zřícenině hradu u Rašovic poblíž Úštěku, máme možnost najít slušnou dávku informací v nejrůznějších průvodcích i na internetu. Kniha však vypráví nejen o politických a majetkových osudech hradu, ale zejména o jeho stavebním vývoji a ekonomických vazbách v hradním majetku – hradním zboží..

Historie hradu se píše někdy od první poloviny čtrnáctého století. Tehdy také začíná příběh v naší knize, a podle slov docenta Františka Gabriela končí „ včera“, tím si také můžeme vysvětlit obsáhlost celého díla, které má bezmála 600 stran.

Ještě před samotným vydáním knihy nás zajímá několik odpovědí na otázky dosud nezodpovězené, to byl také jeden z důvodů setkání s jedním z autorů, určitě nás nejvíce zajímají věci ještě nepublikované. A tak se ptáme.....

Kniha vychází po dlouhém období vašeho bádaní, zmiňujete prvopočátky někde v sedmdesátých letech, ale kdy přišel první impuls, podnět k napsání knihy a proč to byl právě Helfenburk, ke kterému jste upřel tolik svoji pozornosti.

Jen stěží lze hovořit o prvním impulsu. Každý archeolog by měl od počátku výzkumu počítat s tím, že výsledky své práce předloží veřejnosti. A to vlastně vysvětluje i proč právě Helfenburk. Na jaké úrovni, kdy a jakou formou je pouze jednou z otázek, které musí řešit ještě před napsáním prvních řádků textu. V její odpovědi se promítá řada faktorů, z nichž některé autor často ani nemůže ovlivnit. Ty se však v čase mění a odpověď na položenou otázku je třeba neustále korigovat. Před dvaceti lety by bylo vyloučeno se v knize o řadě osobností pouze zmínit, tím méně je hodnotit, řada informací zůstávala utajena někde pod zemí, interpretace odpovídaly našim tehdejším představám. Změnilo se politické klima, přibylo informací a změnily se názory na jejich interpretaci. Pohledy na historii totiž nejsou stále stejné, mění se s nabýváním našich znalostí. Tím se mění i otázky, které si klademe. To vše rozhoduje o tom, co bude kniha obsahovat. Dnes. Zítra by mohla být napsána jinak.

V Čechách existují dva hrady stejného jména Helfenburk, jaká je mezi nimi souvislost, pokud tedy nějaká je.

Jihočeský Helfenburk leží u Bavorova na okrese Strakonice, druhý Helfenburk na okrese Litoměřice, tedy v severních Čechách. Nejsou si podobné ani svými dějinami, ani svoji architekturou. Nebudeme-li brát v úvahu jejich cenu jako historického pramene a jako významného prvku kulturní krajiny, kterými obě zříceniny bezpochyby jsou, pak mezi nimi žádná souvislost není.

Hrad dlouhá léta chátral a až na počátku sedmdesátých let o něj začínají projevovat zájem skupiny dobrovolníků, trempů – údajně i disidentů, byl to skutečně počátek zahájení prací na jeho záchranu.

Nejdelší chátrání, jak se zdá, započalo opuštěním hradu a trvalo až do roku 1880. Od té doby sloužil jako letní sídlo až do sklonku čtyřicátých let 20. století. Ale již v roce 1968 se jej pod vedením Františka Fišera ujali trempové a za necelé dva roky tu odvedli hromadu užitečné práce. Bohužel, okupace Československa jejich činnost uťala a hrad musel čekat na další partu deset let. Od roku 1978 či spíše 1988 se postupně začínalo s opravami na hradě znovu. Nebylo však třeba začínat od nuly, práce navázaly na předchozí aktivity a trvají dosud. Právě nyní se buduje jeden z dřevěných mostů. A disidenti? No ti jsme snad tak trochu byli tenkrát všichni.

Mezi známé osobnosti, které na Helfenburku občas pobývají, patří také písničkář kapitán Kid a patrně i řada dalších, máte potřebu se tady o některých zmínit.

O tom, že na Helfenburk jezdil v letech 1968 – 1969 Kapitán Kid (je to osobní jméno, proto obě první písmena velká) jsem se dozvěděl od kolegy, který se na opravách v těchto letech podílel. Dnes sem, alespoň pokud vím, nejezdí. Myslím si, že významných osobností sem však jezdilo a stále jezdí desítky. Jejich jména sice neuváděla media a ani dnes nejsou „slavní“, zato však po nich zůstává obrovský kus výborné práce. A za to jim patří dík.

Víme, že autorsky se do určité míry na knize podílel i někdejší reportér a scénárista, známá tvář TV Nova Petr Felix Chudoba. Proč se na knize podílel někdo, kdo s historií zdánlivě tak úplně nesouvisí.

Petr je kamarád, který napsal několik povídek o partě, která, na rozdíl od něho, na Helfenburk jezdí. Ty povídky jsou z počátku devadesátých let minulého století. Tedy dnes vlastně již historický pramen. Vybral jsem jednu z nich. Zcela záměrně tu, jak jsme se dívali na „cizáky“, kteří přijížděli ze západní Evropy na archeologické tábory. Jak nám připadala nepochopitelná a směšná jejich neschopnost žít mimo civilizační vymoženosti a neohrabanost při manuální práci. Nikdo z nás by asi tehdy nevěřil, že za pár let na tom budeme stejně, ne-li hůře. A to je ta souvislost s historií, která totiž konči až právě teď.

Kniha bude bezesporu obsahovat značné množství historických informací, avšak není dle vašich slov typickou literaturou faktu, nabízí se otázka, zda bude právě proto srozumitelnější i pro širší veřejnost.

Nakladatelé velmi často vyčítají autorům vědeckost textů, hovoří o jejich nesrozumitelnosti pro „normálního“ čtenáře, pro obyčejné lidi. Nemyslím si, že jsou tyto názory oprávněné. Český čtenář není hloupý a jsem přesvědčen, že čím větší nároky literatura na čtenáře klade, tím víc je literatura, a platí to nepochybně i o literatuře odborné, obohacuje. A to je, domnívám se, její hlavní úkol. Jen špatní autoři se přizpůsobují úrovni čtenářů, či přesněji tomu co si o jejich úrovni myslí, nebo za nízkou odbornou úrovní čtenářů skrývají odbornou úroveň svoji.

V korespondenci, která předcházela našemu setkání, doslova píšete: „Jinak musím upozornit na to, že kniha vyjde, vyjde-li, nákladem party bezvadných lidí, pečujících o hrad Helfenburk. Jim patří i dík třech autorů za práci, kterou ve svém volném čase hradu věnovali a umožnili tak nad vývojem jedné z nejmalebnějších zřícenin severních Čech bádat.“ Dnes s odstupem času víme, že kniha skutečně za pár měsíců vyjde. Můžeme se tedy v závěru zmínit o tom, kdo je ta parta bezvadných lidí, díky nimž si my i další generace budou moci číst jednu z dalších kapitol naší skvělé historie.

Ta parta „bezvadných lidí“ vznikala z holek a kluků, kterým tehdejší Československo dovolilo seberealizovat se pouze někde v lese. To opovrhování lidmi, arogance a diletantismus tehdejších politických špiček nás však sdružovala a vedla mnoho lidí k podobným aktivitám. Po roce 1989 se otevřely nové možnosti a tak nárůst mladých nadšenců přirozeně poklesl. Jak tak sleduji politické dění v naší republice, myslím, že jich bude brzy opět přibývat.

Autor: zne