Jste zde:
- Tipy
  - Kultura
    - Toulky Prahou

Toulky Prahou, Jan Nepomuk Assmann - Mánesova kalendářní deska na Staroměstském orloji

26.09.2009 14:11

Josef Mánes (1820 Praha – 1871 Praha) Historie a vznik desky:V únoru r.1865 byl Mánes pověřen starostou dr. Bělským a magistrátem namalovat kalendářní desku pro nově obnovený orloj, který byl spuštěn v prosinci 1865. Za provedenou zakázku měl získat 1200 zlatých, což neobdržel, pouze 600 zlatých. Dílo je provedeno olejem na měděné desce, medailony jsou vyzlaceny na způsob středověkých knižních ilustrací, ornament kolem vychází z románského vzoru.

Toulky Prahou, Jan Nepomuk Assmann - Mánesova kalendářní deska na Staroměstském orloji

Deska se nevešla do Mánesova malého bytu v Krakovské ulici. Magistrát mu dal prostor na radnici v předsíni. Maloval desku podle původní, která byla uchována jen na rytinách, její torzo je v Muzeu hl. města Prahy. Hotová Mánesova deska měla být odhalena 16. května 1866 na svátek sv. Jana Nepomuckého, byla však hotova až 27. května 1866.
Slavnostní odhalení proběhlo za pruské okupaci Prahy 18. srpna 1866, bez Mánesa, který nemocný opustil Prahu. Již tehdy nastaly obavy o zachování desky, která byla vysoce umělecky hodnocena. Povětrnostní podmínky křehké olejomalbě nevyhovovaly. Upozornil na to malíř Karel Maixner, navrhoval nahradit Mánesův originál kopií. Magistrát odmítl, teprve r. 1879 se rozhodl za 1127 zlatých pořídit kopii, byla zadána Emanuelu Krescenci Liškovi (1852-1903). Namaloval kopii podle Mánesova poškozeného originálu v tělocvičně staroměstské německé školy. Liška kopii dokončil za šest měsíců 10. prosince 1880. Kopie byla osazena 31. prosince 1882. Mánesův originál byl 17 let vystaven na radnici. Původní Mánesova deska byla uložena v tělocvičně už poškozená. Krátce na to se dostala do nově vzniklé budovy Muzea hl. města Prahy, odtud byla předána r.1904 do Moderní galerie, teprve r. 1942 do Národní galerie v Praze, až po r. 1945 byla navrácena Muzeu hl. města Prahy.

Liškova kopie byla na orloji od roku 1883 do 8. května 1945, po požáru radnice byla poškozena a zničena. Proto byla podle Mánesova originálu namalován druhá kopie Bohumírem Čílou. Od července 1948 je kopie umístěna na Staroměstském orloji.

Kalendářní deska

Deska má průměr 220 cm, je rozdělena ve dvě mezikruží vnější a vnitřní a pohybuje se na ose opatřené ozubeným kolem s 365 zuby směrem doleva denně o jeden zub, otočí se tedy za rok celá kolem svého středu. Uprostřed desky je umístěn menší kruhový vypouklý terč s namalovaným znakem Starého Města Pražského. Vnější mezikruží je rozděleno na další čtyři užší mezikruhové pásy z nichž v prvním je středověký slabikový kalendář (cisiojanus), ve druhém jsou vepsány všechny nepohyblivé svátky a ve třetím dny týdne, tak zvanými nedělními písmeny od a do g. Čtvrtý pás je popsán gotickými číslicemi udávajícími počet dní každého měsíce 28,30 nebo 31. Písmo a čísla provedl písmomalíř Jan Weber.

Mánes vychází z námětu dvanácti měsíců z figurální malby a ze studia folklóru, z lásky ke Slovanstvu, použil zde nesourodě české, slovenské a někde i polské krojové prvky.

Leden - scéna šest lidských postav, středem pozornosti malé děcko, symbol zrození nového roku, symboly lidského věku, stáří a mládí.

Únor – muž oděný ve slovanský šat, mladá žena odnáší do stavení dřevo, které muž přinesl, muž se vrací z práce je mu zima, ohřívá se u ohně.

Březen – vlastní rolníkova práce, mladý hospodář orá s volky, v pozadí hrad Bezděz

Duben – měsíc vláhy a vysazování ovocných štěpů, v pozadí silueta Milešovky, muž sází stromek, dívka s chlapcem přihlížejí, dívka má v ruce jarní kvítí, žena sází

Květen – měsíc lásky, motiv z podřipského kraje, mladý muž - milenec věnčí dívku květy, která si trhá kytici květů

Červen – žena shrabuje seno, sekáč seče na pozadí polabské krajiny

Červenec – žně, dvě ženy sečou obilí, chlapec jim přináší džbán s vodou na osvěžení

Srpen – žena s hráběmi a dva mlatci, na pozadí silueta hradu Kunětická hora u Pardubic

Září – zimní setba, rozsévač s koňmi a ženskou postavou zasívají do předem připravených brázd, na pozadí silueta zříceniny hradu Trosky

Říjen – vinobraní, z oblasti mělnické u Labe, sklizeň vína, podobný motiv lásky v Květnu, muž ukazuje hrozen burgundského vína, z vinic, které založil Karel IV.

Listopad - zásoby jsou uloženy, nastává sychravo, muž osekává doubek, ženy shromaždují otop na zimu

Prosinec – „Vánoce jsou Vánoce a pečeně je jejich sestra“, kuchání vepříka – zabíjačka, ženská postava s mužem- hostem, řezníkem, pes chlemtá krev

Zvěrokruh – 12 znamení zvířetníku

Vodnář – lidský bojovný rek (hrdina)
Ryby - hraví delfíni řízení buclatým andílkem,
Beran - hnědý český typ klidného sebevědomého domácího zvířete vedený andílkem
Býk - statný bílý býk vedený dítětem, ilustrace k antické báji o Europé
Blíženci - představují dvě líbající se děcka
Rak - je doplněn andílkem snažícím se přinutit zpátečníka k rychlejšímu pochodu
Lev - si klidně nechá od děcka zdobit šíji dvoubarevnou stuhou v zemských českých barvách, bílé a červené
Panna - je Mánesem obdivovaná dramatická umělkyně Jindřiška Slavínská z Rittersbergu, kterou několikrát portrétoval
Váhy - vložil do ruky krásné dívky
Štír - obávaného živočicha vložil do rukou andílkovi, který zdviženým prstem varuje před bodnutím
Střelec - atletický muž - staročeská postava bojovníka
Kozoroh - se nenechá vodit andílkem