Jste zde:
- Tipy
  - Kultura
    - Výstavy

Výstava Praha - Jan Zrzavý, dar Nadace Děti-kultura-sport z Uherského Hradiště

25.01.2010 13:41

Představujeme výběr kreseb, skic, studí a ilustrací Jana Zrzavého (1890–1977) z rozsáhlého daru Nadace Děti-kultura-sport z Uherského Hradiště.

Jan Zrzavý - 5. listopadu 1890 Okrouhlice – 12. října 1977 Praha

Soubor více než 800 prací na papíře mapuje vývoj díla nejvýznamnějšího tvůrce českého moderního umění 20. století. Setkáme se z prvotními nápady ke známým obrazům, se záznamy z cest do Francie a Itálie, s jeho výtvarnými doprovody české a světové literatury a současně nahlédneme do Zrzavého komplikované imaginace.

Výstava se koná: 10.11.2009 - 21.02.2010

Kontakty: Národní galerie v Praze - Veletržní palác

Dukelských hrdinů 47,
170 00 Praha 7 - Holešovice

Doprava:
tram č. 1, 5, 8, 12, 14, 17, 25, 26 - stanice Strossmayerovo nám.; metro C - stanice Vltavská

Otevírací doba: 10.00 - 18.00 hod. denně mimo pondělí

Recepce:
Tel.: 224 301 111

Informace:
Tel.: 224 301 122

Rezervace programů (Lektorské oddělení) :
Tel.: 224 301 003
vzdelavani@ngprague.cz

Manager Veletržního paláce:
Ing. Pavel Antoš
Tel.: 224 301 801

Zdroj: TZ Národní galerie v Praze

Jan Zrzavý, český malíř, grafik, ilustrátor a scénograf - životopis

5. listopadu 1890 se v okrouhlické základní škole v rodině řídícího učitele Jana "Hanuše" Zrzavého narodil jako 6. dítě syn Jan Zrzavý.

Tady chodil do školy a seznamoval se s uměním skrze pohádky, loutková představení, barvotiskové reprodukce slavných maleb či staré kalendáře s Alšovými ilustracemi a také při nedělních mších se seznámil s náboženským uměním a jeho mystikou. Rád hodně kreslil i maloval v přírodě v okolí svého domova a toužil se stát malířem.

Jan studoval na gymnáziu v Havlíčkově Brodě, poté na reálce v Kutné Hoře a nakonec dokončil měšťanskou školu v Přibyslavi a Havlíčkově Brodě. V této době se také pokusil malovat a ilustrovat podle předloh, později na doporučení učitele maloval studie krajin podle přírody. Roku 1905 vážně onemocněl a stonal až do prázdnin. Koncem prázdnin otec Jana odvezl do Prahy na Uměleckoprůmyslovou školu ke zkouškám. Nebyl přijat, ale bylo mu doporučeno přípravné studium na soukromé malířské škole. Začal v soukromé škole Karla Reisnera, po několika měsících přešel k Františku Županskému, který ale školu po čase uzavřel. Školení Jan Zrzavý dokončil u Františka Ženíška mladšího. V Praze se seznámil s výtvarným uměním prostřednictvím obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění v Rudolfinu. Velmi na něj působilo veškeré dění v Praze, možnost setkání s herectvím, s hudbou v Národním divadle. Zrzavý dokonce uvažoval o herecké dráze, měl i literární ambice, později psal i básně. Konfrontoval si své zkušenosti a názory četbou Volných směrů, poznával možnosti moderní malby, chodil na výstavy současníků do Mánesa. Začal číst Julia Zeyera, v jehož díle nacházel mnoho znaků jemu blízkých, které jej ovlivňovali po celý život.

Na podzim 1907 vstupuje Jan Zrzavý na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze do oddělení profesora Emanuela Dítěte. Po výstavě francouzských impresionistů jako Daumier, Montecelli, Manet, Renoir, Degas, Pissaro, Sisley, Cézanne, Gauguin, Van Gogh či Manza si uvědomil a intenzívně zažil novou povahu výtvarných prostředků a napsal a poslal několik obrázků na ukázku do Paříže výtvarnému kritikovi Camillu Mauclairovi. Když dostal povzbuzující odpověď, rozjel se za ním do Paříže. Nesetkali se, ale uviděl díla Leonarda da Vinciho, zejména Monu Lisu. Po tomto dobrodružném výletu v polovině listopadu 1907 nakreslil pastel Údolí smutku. Jan Zrzavý vzpomíná "poprvé jsem poznal onu velikou radost nad stvořeným živým tvarem, vyrvaným z chaosu podvědomí".

Po dvouletém studiu na Uměleckoprůmyslové škole byl na konci školního roku vyloučen. V příštích letech se čtyřikrát neúspěšně pokouší o přijetí na Akademii v Praze. Později se obrátil na profesora J. Preislera a ten mu doporučil, aby Údolí smutku namalovat ve větším formátu. V poměrně krátké době pak Jan Zrzavý namaloval Rozkoš, pastel Astarté, Sestru Paskalinu, Zeyerovu zahradu a další, kde se začal vyjadřovat podobným způsobem. Nový impuls mu přineslo setkání s kritikem Milošem Martenem, který jej nabádal ke studiu a kresbě přírody a starých mistrů. A tak Jan téměř rok studoval mistry italského quattrocenta.

Zrzavý společně s Josefem Váchalem, Janem Konůpkem a Františkem Koblihou v roce 1910 založili volné umělecké sdružení Sursum (Vzhůru). Byli hodnoceni jako pozdní symbolisté. Sursum na podzim vystavuje v Brně, ale Zrzavého obrazy se cestou ztratily.
V roce 1911 na nátlak rodičů přizpůsobit se konvencím vstupuje do obchodní školy v Praze. Téhož roku se setkává s Bohumilem Kubištou. S ním vede rozhovory o konstrukci obrazu, užití a smyslu barvy, o důslednosti v logice formy, o elementárním zjednodušení a geometrizaci forem až k prahu kubismu.

Roku 1912 po neshodách s otcem definitivně odchází z domova do Prahy. Na podzim vystavuje Sursum v Obecním domě, ale po této výstavě se skupina začíná rozpadat.

Zrzavého obraz Spící hoch byl v Kubištově recenzi prohlášen za nejlepší práci výstavy. Pro tento obraz a na doporučení B. Kubišty je Zrzavý přijat za člena Mánesa, kde vystavoval až do roku 1917. Jeho tvorba je v této době bohatá, jak rozsahem, tak významem. Nejdůležitější jsou Zátiší s konvalinkami, Luna s konvalinkami, Biblická krajina, Krajina s květinou, Diana, Svatý Jan Miláček Páně.

Během první světové války vznikla díla Posedlost, Milosrdný Samaritán I., Hoře, Utrpení, Dáma se závojem, Kokota, Toaleta, Andělé, Podobizna paní D. Zrzavý se sblížil s Josefem Čapkem a jeho prostřednictvím s V. Špálou, V. Hofmanem, později O. Marvánkem a R. Kremličkou, setkávají se v kavárně Obecního domu a začínají formovat novou skupinu, která roku 1918 vystoupí jako Tvrdošíjní.
V roce 1918 onemocněl tyfem. Nové přátelství s malířkou Zdenkou Braunerovou dalo podnět k jeho první veřejné výstavě. Ta se konala na podzim v Topičově salónu a na popud Braunerové si napsal sám úvod do katalogu. Ve Weinerově síni v Praze vystavuje s Tvrdošíjnými. Na podzim Bohumil Kubišta umírá na španělskou chřipku. Zrzavý začíná publikovat svoje teoretické úvahy (O sobě) i literární pokusy (báseň Dionýdos). Roku 1919 se poprvé setkává s O. Štorchem- Marienem u paní Martenové. Píše Jeníkovy pohádky, které dotváří drobnými ilustracemi. V této době maluje obraz Kleopatra I., Jitro.

V roce 1920 cestuje po Německu. V berlínské galerii Der Sturm má samostatnou výstavu. Pro berlínské nakladatelství Kiepenhauer kreslí na litografický kámen, ilustrace ke knize Klára d'Ellébeuse Francise Jammese. Kniha však pro neutěšené finanční poměry nevyšla. Štorch-Marien vydává v edici Aventinum Jeníkovy pohádky. V Aventinu vychází Sborník pro moderní umění Musaion, redigovaný Josefem Čapkem, kde Zrzavý formuluje svůj umělecký postoj ve Vyznání umělcově. Maluje Melancholii II. a začíná malovat krajiny- Vadínská pazderna, Okrouhlice. Roku 1921 začíná vycházet dílo Antonína Sovy, pro jednu básnickou sbírku Zrzavý nakreslil titul (Básníkovo jaro). Pro první vydání Hosta do domu Jiřího Wolkera navrhuje obálku. Ve Volných směrech je otištěna jeho stať O barvě. O. Štoch-Marien vydává svou práci Lilie v korsetu s obálkou a frontispisem od Zrzavého.

V roce 1923 vstoupil Jan Zrzavý do Umělecké besedy a účastnil se jejich členských výstav. V Topičově salónu měl svojí druhou samostatnou výstavu. Poprvé cestoval do Itálie a také začal pravidelně navštěvovat Francii. V Aventinu vychází s jeho kresbou na obálce a nakladatelskou značkou Modrý kolibřík O. Štorcha-Mariena a 4. svazek Musaionu věnovaný Janu Zrzavému (od Karla Teigeho). Roku 1924 si Zrzavý pronajal v Paříži samostatný ateliér. Kreslil ilustrace pro Máchův Máj, k vánocům jej Aventinum vydalo v grafické úpravě V.H.Brunera. Nakreslil obálku pro divadelní hru Narození Karla Štorcha.
Jeho první pobyt v Bretani je datován do roku 1925. Zde se Zrzavý věnuje krajině. Inspirace vznikaly za pobytů nejen v Bretani, ale i v severní Itálii, zvláště v Benátkách.Na podzim vychází v Aventinu Klára d'Ellébeuse od Francise Jammese, čili Historie dívky ze zašlých dob, kde byly použity litografie J. Zrzavého, původně určené pro berlínské vydání této knihy. V tomto období vznikly obrazy Krajina s mostem, Žebračka, Kleopatra II., Krucemburk.

Zrzavý tvoří kresby a frontispisy k mnoha dílům českých autorů. V listopadu 1927 zahajuje činnost Aventinské mansardy Výstava nových kreseb Jana Zrzavého (ilustrace ke Kytici, Poslední večeře, řada portrétů Bretaňské krajiny, Mateřství). Na výstavě byli zastoupeni i další členové Aventinské skupiny (V.H.Brunner, J.Čapek, E.Filla, A.Hoffemeister a další). Na vánoce vychází Kytice z pověstí národních K.J. Erbena s třinácti Zrzavého ilustracemi.

V roce 1928 navštívil opět Itálii a v Aventinské mansardě se konala Výstava nových obrazů Jana Zrzavého. Jan Zrzavý se věnuje zátiším (Zátiší s třemi jablky, Zátiší s krabicí, Zátiší s flakonem) a krajině (Bretaňský kostelík, Kostel v Camaretu, Piazzeta, San Salvatore, Benátky II., Loďky, Přístav v Bretani) i dalším tématům (Kristus a Jan, Jaro, Anděl).

V roce 1930 žije v Paříži.Pravidelně vystavuje v Alšově síni Umělecké besedy. Vystavuje i Brně a Ostravě. Navrhuje pro Národní divadlo výpravu opery Idomeneus W.A.Mozarta.

Jan Zrzavý začal objevovat Ostravsko a namaloval zdejší zvláštní krajinu (Haldy na Ostravsku, Ostravice, Strusky na Ostravici a další). Dále pracoval na scénických výpravách pro Národní divadlo. Roku 1934 se Zrzavý seznamuje v Paříži s Giorgiem de Chiricem, ten našel vnitřní symbiózu mezi svým a Zrzavého dílem. Jan také namaloval svůj první pražský motiv- Loretánské náměstí. Ve Stavovském divadle je v jeho výpravě uvedena opera Starý král O. Jeremiáše. Pracuje na dílech Spící lodi, Záliv, Bárky a další. V roce 1937 cestoval po Anglii.

Po hlubokém rozhořčení z mnichovské dohody přestal jezdit do Francie a věnoval se malbě krajiny svého dětství, Vysočině (Kaplička, Špejchárek, V České Bělé, Z Babic). Připravil výpravu pro Stavovské divadlo (C. Debussy: Ztracený syn) a Národní divadlo (G. Verdi: Rigoletto).

K padesátým narozeninám v roce 1940 uspořádala Umělecká beseda v Obecním době Soubornou výstavu malířského díla Jana Zrzavého z let 1905-1940. V odezvě na tuto výstavu byla vydána monografie Dílo Jana Zrzavého 1906-1940. V redakci Karla Šourka byly shromážděny data, údaje a studie o Zrzavém od F.X.Šaldy, K.Šourka, V. Kramáře, K.Teiga, J.Mukařovského, V. Nikodéma, F. Pujmana a G. de Chirica.

Začátkem roku 1942 si pronajal Zrzavý byt Vodňanech. Vznikly první kresby inspirované Zeyerovou knihou Troje paměti Víta Choráze. Také vystoupil z Umělecké besedy a v následujících letech již zůstává mimo spolky. Nesměl veřejně vystavovat, protože nacistické úřady označily jeho tvorbu za "zvrhlé umění". Počátkem 40. let se více věnoval figurální tématice (Kleopatra I., Kleopatra II., Poutníci do Emauz, Sedící dívka, Zvěstování). Výprava opery Viola Bedřicha Smetany vyvolala pohoršení u okupačního úřadu a hrozilo mu pracovní nasazení. Pracoval na návrhu mozaiky pro kostel sv. Jana Nepomuckého v Košířích, která však nebyla realizována.

Po válce pobývá dva měsíce v Paříži a Bretani, jinak žije převážně v ústraní. Roku 1947 byl jmenován profesorem malby a kompozice na katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty Palackého univerzity v Olomouci, kde působil do roku 1950. V roce 1948 vystavoval v Topičově salónu velký soubor kreseb z posledního období. Oficiální doktrína socialistického realismu ho vyloučila z příštích výstav, jeho dílo bylo pokládáno za nerealistické a formalistické. Věnuje se kresbě a prvotiskům. V těchto letech vznikly obrazy Biton, Studna v Karlachových sadech, Lodi v Le Fret, Červená bárka, Bretaňský přístav.

Roku 1953 se zúčastnil výstavy knižní ilustrace v Praze. Připravoval ilustrace k Shakespearovým Sonetům.V roce 1954 vychází Máj K.H.Máchy s novými uhlovými kresbami od Jana Zrzavého. O rok později vycházejí Shakespearovy Sonety s připravovanými kresbami.

Roku 1956 se Jan Zrzavý vrací zpět do Okrouhlice. Rok poté s velkým úspěchem vystavuje obrazy a kresby v Galerii Čs. spisovatel. V Čs. spisovateli v edici Ilustrované novely vychází Dům u tonoucí hvězdy (Z pamětí neznámého J. Zeyera), s patnácti kresbami od Jana Zrzavého.

V Artii vychází publikace Jan Zrzavý - moderní symbolista v německé, anglické a francouzské verzi od Dalibora Plichty. Vychází i několik knih bohatě ilustrovaných Zrzavým (Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka -R.M.Rilek, Světla východu -J. Zeyer a další). Píše se rok 1959 a Jan Zrzavý bydlí na Malé Straně na Nových zámeckých schodech. Vychází další knihy s jeho ilustracemi ( Pouť krkonošská -K.H.Mácha, Islandský rybář -F.Loti, Olgerd Gejštor -J. Zeyer). V padesátých letech vznikají díla jako Ostravské haldy, Zátiší na stolku, Loretánské náměstí, Okrouhlice, Přístav Ležící dívka a další.

V šedesátých letech pobýval Jan Zrzavý mezi Prahou a Okrouhlicí, kde si zařídil byt a ateliér. Divadlo Na zábradlí k jeho 70. narozeninám uspořádalo výstavu ukázek z jeho díla, ta se reprízovala v českých krajských městech. Zrzavý ilustroval Dělníky moře od V. Huga. Při pětitýdenním pobytu v Benátkách měl vleklé zdravotní potíže a proto se nemohl plně věnovat práci. Na výstavě Jaro 1962 v Mánesu vystavoval nové práce z benátského pobytu.

V roce 1963 v pražském Mánesu uspořádala Národní galerie v Praze výstavu Celoživotní dílo (1907-1962) Jana Zrzavého k uplynulým 70. narozeninám, kterou navštívilo velké množství nadšených obdivovatelů výtvarného umění. Tato výstava byla opakována v Brně a Bratislavě. Poté opět Jan Zrzavý pobýval v Benátkách. Ilustroval knihu F. M. Dostojevského Bílé noci. Počátkem šedesátých let vznikaly obrazy a kresby Okrouhlice, Průmysl a zemědělství, Lodě v úkrytu, Benátky, Loretánské náměstí, Piazzeta, Hlava Krista, Biblický pastýř, Mojžíš.

Roku 1965 byl jmenován národním umělcem. Vyšla monografie Jan Zrzavý od Františka Dvořáka. Zrzavý připravoval ilustrace pro Hamleta W. Shakespeara. Byly vydány Seifertovy Verše o Praze s ilustracemi J. Zrzavého. Mezi lety 1967 a 1969 dvakrát vycestoval do Řecka, kde obdivoval tamní krajinu s chrámy a archaické sochařství. Nakreslil Poseidonův chrám na mysu Sounion. V roce 1970 se ve Špálově galerii v Praze koná výstava obrazů a kreseb z let 1968-1970, text pro katalog napsal Jaroslav Seifert.V galerii Hollar v Praze byla otevřena výstava Ilustrace Jana Zrzavého.

Podle starších rozhlasových rozhovorů a přednášek vychází v roce 1971 autobiografická kniha Jan Zrzavý vzpomíná na dětství,domov a mladá léta. Roku 1972 cestoval do Řecka a v galerii Zappeion vystavoval.

K jeho osmdesátým pátým narozeninám uvedla Národní galerie výstavu děl z jejích sbírek. O rok později (1976) vyšel Soupis grafické tvorby Jana Zrzavého (Spolek českých bibliofilů).
XVIII. ročník výtvarného Hlinecka konaný roku 1977 je věnován Janu Zrzavému- Krajiny skutečnosti a snů. Je to výstava, které se malíř naposled osobně účastní.

12. října 1977 v Praze Jan Zrzavý umírá. Je pohřben na hřbitově v Krucemburku.

Autor: zne