Jste zde:
- Tipy
  - Kultura
    - Divadla

Premiéra divadelní adaptace slavného filmu Rain Man v Divadle pod Palmovkou

23.02.2010 21:59

Praha (Pressweb) - Divadlo pod Palmovkou uvádí 27. února a 5. března českou premiéru jevištní adaptace oscarového filmu RAIN MAN. V režii Petra Kracika hrají Jan Konečný ( Charlie Babbitt) a Radek Valenta ( Raymond Babbitt). Inscenace Divadla pod Palmovkou je prvním uvedením hry na evropském kontinentě po světové premiéře, která proběhla v roce 2008 v Londýně.

RAIN MAN
DAN GORDON

podle filmu společnosti MGM
námět Barry Morrow, scénář Ronald Bass a Barry Morrow
uváděno po dohodě se společností MGM ON STAGE, zastoupenou Darcie Denkert a Deanem Stolberem

Komediální drama o nečekaném setkání dvou bratrů; divadelní adaptace slavného oscarového filmu

Světová premiéra jevištní adaptace se uskutečnila v londýnském divadle Apollo Theatre 19. září 2008. Inscenace vyvolala značný zájem v divadlech po celém světě, nicméně podmínky společnosti MGM on Stage byly natolik přísné, že se podle zatím dostupných informací uskuteční v pořadí druhé uvedení této divadelní adaptace na světě v Divadle pod Palmovkou.

ČESKÁ PREMIÉRA 27. ÚNORA A 5. BŘEZNA 2010

INSCENAČNÍ TÝM :
Režie: Petr Kracik
Překlad: Jiří Josek
Dramaturgie: Ladislav Stýblo
Scéna: Petr Kastner
Kostýmy: Zita Miklošová

Asistentka výtvarnice kostýmů: Štěpánka Čechová
Pohybová spolupráce: Jana Hanušová
Koordinátorka vzdělávacího
projektu pro střední školy: Jitka Sedláčková

OSOBY A OBSAZENÍ:
CHARLIE Babbitt - Jan Konečný
RAYMOND BABBITT - Radek Valenta
SUSAN - Alena Bazalová nebo Anna Schmidtmajerová j.h.
DR. BRUENER - Miloš Kopečný
LUCY / SERVÍRKA / IRIS - Hana Seidlová
PAN MOONEY / POLICAJT / DR. MARSTON - Ivo Kubečka

STRUČNÝ DĚJ….

Charlie „Před pár dny jsem zjistil, že mám bratra a že s ním chci bejt. A teď přijdete vy, a říkáte mi, že s ním bejt nemůžu …“

Mladý a pohledný obchodník s automobilovými veterány Charlie Babbitt, jehož byznysu se příliš nedaří, se v rámci dědického řízení po svém zemřelém otci dozví, že má staršího bratra – Raymonda, který již léta žije v domově se zvláštní péčí. Raymond je člověk postižený autismem a k Charlieho velkému překvapení se stává dědicem sedmi miliónů dolarů, zatímco on se dostává do stále větších finančních potíží. Charlie se proto rozhodne svého bratra unést, aby mohl vyvíjet nátlak na Raymondova poručníka a vynutit si vyplacení poloviny otcova dědictví. Po sérii komických i trpce úsměvných situací však k sobě oba bratři naleznou cestu ...

O DIVADELNÍ ADAPTACI

Film Rain Man si ihned po premiéře (16. prosince 1988) získal srdce diváků a v roce 1989 se stal nejnavštěvovanějším filmem; získal čtyři Oscary a mnohá další ocenění (mj. např. Zlatého medvěda na filmovém festivalu v Berlíně). Tak dojemný a přitom humorný příběh samozřejmě nemohl uniknout pozornosti divadelníků a 19. září 2008 byl v divadelní adaptaci Dana Gordona uveden ve světové premiéře v prestižním londýnském divadle Apollo Theatre. Podtitulem inscenace byla slova Charlieho Babbitta „Neunesl jsem Raymonda, unesl jsem si jen svou půlku prachů“.
Gordonova divadelní adaptace v sobě obsahuje v podstatě všechny důležité a „ověřené“ situace z filmu, ale přitom není pouhou kopií slavného díla. Autor provedl důkladnou revizi jednotlivých situací a mnohé citlivě pozměnil: reálie posunul do současných poloh a původní mikrodrama Charlieho a Raymonda se tak stalo příběhem s mnohem širší platností. Gordon v první řadě odstranil několik problematických pasáží, které byly ve filmu použity s ohledem na obchodní či jiné zájmy. Pracoval také mnohem rafinovaněji než filmoví tvůrci se sentimentem a známé filmové motivy spojil ve zcela nový a divadelně mimořádně účinný celek. Mnohem zdařileji než ve filmu také propracoval Charlieho pohnutky i jeho vztah k Raymondovi a k přítelkyni Susan. Omezil také „filmovou“ kýčovitost v závěru příběhu, který je v jeho adaptaci mnohem otevřenější a méně jednoznačný. Gordon také odstranil nepřesnosti ohledně Raymondova chování a výrazně zpřesnil a důkladně ozřejmil motivace Charlieho jednání, jehož postavu oproti filmové verzi posílil po všech stránkách. Pozornost nepochybně zaslouží i brilantně napsané dialogy, které dodávají příběhu „šmrnc“. To vše dohromady vytváří skutečně zajímavý divadelní text, který skýtá dvě opravdu krásné, i když nesnadné herecké příležitosti.
Prvním představitelem Charlieho Babbitta na „prknech znamenajících svět“ se stal hollywoodský filmový herec Josh Hartnett (mj. hrál hlavní roli ve filmu Pearl Harbor), Raymonda Babbitta hrál v premiérovém uvedení britský herec Adam Godley. Divadelní adaptace, která vznikla po dohodě s dceřinou společností filmového studia MGM nazvané MGM na jevišti (MGM on Stage), která se věnuje převodům slavných amerických filmů do divadelní podoby, vyvolala poměrně bouřlivé reakce. Někteří recenzenti vysoce oceňovali pečlivé, místy objevné a především z divadelního hlediska velmi zdařilé zpracování. Vyzdvihovali také skutečnost, že jde o skvělou a zábavu pohybující se na pomezí mezi komikou a tragikou a psali o „jevištním zázraku“. Jiní ovšem srovnávali divadelní adaptaci s filmovou verzí a neopomněli zdůraznit rozdíly, které mezi nimi jsou (a z logiky věci také pochopitelně být musí). Různě byly ohodnoceny také herecké výkony hlavních představitelů i režijní uchopení, které sledovalo převážně dramatickou rovinu příběhu. Inscenace však zaznamenala značný divácký ohlas a po ukončení předem omezeného počtu repríz (byl limitovaný kvůli pracovním závazkům Joshe Hartnetta ve Spojených státech) se v rámci divadelního turné Rain Man představil v „zájezdovém“ obsazení také v řadě měst na britských ostrovech.

O HLAVNÍCH TVŮRCÍCH INSCENACE

Petr Kracik, režisér
Absolvoval režii na DAMU v roce 1986 slavnou inscenací Majakovského Ledové sprchy a Brechtovy Krejcarové opery. Od roku 1992 je uměleckým šéfem a zároveň režisérem Divadla pod Palmovkou, kde režíroval mimo jiné inscenace : Sperrovy Lovecké scény z Dolního Bavorska, Shakespearův Tragický příběh Hamleta, dánského prince, Steinbeckovo O myších a lidech, Ibsenova Peera Gynta, Brechtova Pana Puntilu a jeho služebníka Mattiho, Dostojevského Idiota, Calderónův Život je sen, Williamsovu Kočku na rozpálené plechové střeše, Kohoutova Ubohého vraha, Millerův Pohled z mostu, Rostandova Cyrana z Bergeracu (v roce 2002 a v reinscenaci v roce 2009), Shakespearovu Bouři, O'Neillův Smutek sluší Elektře, Preissové Gazdinu robu, Boltovo Ať žije královna!, Wassermanův Přelet nad kukaččím hnízdem…
Spolupracoval také s dalšími českými a moravskými divadly – například s Divadlem na Vinohradech (A. Strinberg - Královna Kristina, L. Hellmanová - Podzimní zahrada, F. Schiller – Valdštejn, N. Simon – Drobečky z perníku aj.), s pražským Národním divadlem (J. K. Tyl – Paličova dcera), s Městským divadlem Brno (N. J. Lermontov – Maškaráda) v Hudebním divadle Karlín režíroval Straussova Netopýra, Kalmánovu Hraběnku Maricu a Lehárovu Zemi úsměvů, v Městském divadle Brno Zolův, Uhdeův a Štědroňův muzikál Nana či Dogovy a Lotjanuovy Cikáni jdou do nebe. Před nedávnem ho diváci mohli vidět v roli Režiséra ve filmu Smyčka (2009) natočeného podle scénáře Pavla Kohouta.

Radek Valenta, Raymond Babbitt
Po absolutoriu pražské Státní konzervatoře (1996) nastoupil do angažmá v Městském divadle v Mladé Boleslavi, kde hrál mj. Lionata v Zeyerově Staré historii, Piera v Giraudouxově Bláznivé ze Chalot, Zajíčka v Jiráskově Lucerně, Toffola v Goldoniho Poprasku na laguně, Rodolfa v Millerově Pohledu z mostu, Tuzenbacha v Čechovově Třech sestrách či Hamleta v Shakespearově Hamletovi (rež. Jaromír Pleskot).
Od roku 2001 do roku 2010 působil jako herec „na volné noze“. Účinkoval nebo účinkuje např. v divadlech Lyra Pragensis (inscenace Máchova Máje, Bariccova a Pavlíkova Oceánu moře, či Rotterova Pochodu Radeckého), v Divadle Radka Brzobohatého (inscenace Churchillovy a Yeldhamovy Úžasné přítelkyně slečny Flintové), v Divadle Metro (inscenace Bizetovy Carmen), v Divadle Blaník (inscenace Russellových Pokrevních bratrů), v Komorní činohře (inscenace Barcova Návratu pana Leguena) či v Divadle v Řeznické (inscenace Geraldiho Zlomatky).
V letech 1995 a 1999 také účinkoval v roli Jindřicha v populární pohádce Zdeňka Trošky Princezna ze mlejna a Princezna ze mlejna 2. V roce 2002 pak hrál roli Kostojeda v italsko-britském filmu Doktor Živago. Hraje v hudební skupině Chichotaj. Jeho první rolí v Divadle pod Palmovkou, v níž slaví velké úspěchy, je Jerry / Dafné ve slavné hudební komedii Sugar, někdo to rád horké. Postava Raymonda Babbitta Je jeho prvním hereckým úkolem jako stálého člena souboru.

Jan Konečný, Charlie Babbitt
Absolvoval herectví na DAMU v roce 2008 titulní rolí v Molièrově Donu Juanovi. Během studií hrál v autorském Divadle SKOK, účinkuje v Divadle Aqualung (mj. hrál v inscenaci Cesta kolem světa za 60 dní, vytvořil postavu Rakera v Pánovi času a Drákulu v inscenaci Dracula, účinkoval v inscenaci Příliš skromný Nick Carter), dále hrál v Divadle ABC, v Divadle v Řeznické a ve Východočeském divadle v Pardubicích. Od října 2007 je členem souboru Divadla pod Palmovkou. Z rolí: Danyš v Preissové Gazdině robě, Konferenciér v Edith a Marlene Évy Pataki, David Rizzio v Boltově Ať žije královna!, Billy Bibbit a Ruckly ve Wassermanově Přeletu nad kukaččím hnízdem, Wally Wilkins v Nashově dramatu Pozor, jaguár!, Brissaille v Rostandově Cyranovi z Bergeracu Mr. Forbright v Cooneyho Nájemnících pana Swana či gangster, poslíček a liftboy v muzikálu Sugar (Někdo to rád horké). Je laureátem recitační soutěže Wolkerův Prostějov a držitelem Ceny Jiřího Adamíry pro začínající umělce.

O AUTORECH:
Barry Morrow (* 12. 6. 1948)
Spoluautor filmového scénáře

Americký spisovatel, scenárista, filmový i televizní producent a hudební skladatel. Morrowova kariéra spisovatele začala jeho seznámením s těžce mentálně postiženým uklízečem Billem Sackterem v roce 1972. Na základě jeho vyprávění a životních osudů, které mohl bezprostředně sledovat, napsal Morrow příběh, který uveřejnil v novinách. V roce 1981 podle povídky vznikl televizní film Bill (Bill). Autorem scénáře byl Corey Blechman, režisérem Anthony Page a v hlavní roli se představil Mickey Rooney. Film se setkal s překvapivě pozitivním ohlasem. V roce 1983 (krátce poté, co Bill Sackter zemřel) napsal Barry Morrow pro televizi poněkud delší pokračování Billova příběhu pod názvem Bill: Na vlastních nohou (Bill: On His Own).
V roce 1984 se Barry Morrow v ústavu pro duševně choré v Arlingtonu setkal s dalším mentálně retardovaným mužem, Kimem Peekem, který trpěl komplikovanou formou mozkového postižení. Výsledkem byl další Morrowův námět na film, ve kterém měli vystupovat dva bratři, z nichž jeden měl trpět postižením podobným Kimovu. Morrowův text se stal východiskem pro další verze scénáře; nakonec zvítězila varianta, na které spolupracoval se scenáristou Ronaldem Bassem – právě podle ní byl v roce 1988 natočen film Rain Man (Rain Man). Obrovský úspěch Rain Mana udělal z Barryho Morrowa respektovaného scenáristu.
Celovečerními filmy se soustavně zabývá až od devadesátých let minulého století. Napsal scénáře k filmům Gospa (Gospa, 1995), Sluneční šíp (Race the Sun, 1996) či k chorvatskému válečnému snímku Přízeň moře (Milost mora, 2002). Jako spoluautor se podílel na filmech Super Mario Brothers (Super Mario Brothers, 1993) či Pupek (Belly Up, 1997). Pracuje také jako filmový producent. V roce 2008 byl jedním z těch, kteří pomohli vzniku dokumentárního filmu, jenž se věnuje osudům Billa Sacktera, nazvanému Skutečné přátelství: Příběh Billa Sacktera (A Friend Indeed: The Bill Sackter Story). V současné době je spoluvlastníkem významné produkční agentury. Je čestným členem několika amerických organizací mentálně postižených osob. Za svůj přínos popularizaci a poznávání psychických poruch je ve Spojených státech všeobecně považován za bojovníka, který se zasazuje o práva mentálně postižených.

Ronald Bass (* 26. 3. 1942)
Spoluautor filmového scénáře

Jeden z nejuznávanějších a také nejlépe honorovaných amerických filmových scenáristů současnosti, filmový a televizní producent. Ve třech letech onemocněl nikdy nediagnostikovanou chorobou, která jej po devět let držela upoutaného na lůžku. Již v šesti letech začal psát první krátké povídky. Svou první novelu s názvem Voleur pak napsal v sedmnácti letech. Bass ji podle vlastních vzpomínek ukázal své učitelce angličtiny, která ji shledala zajímavou a doporučila mu, aby ji po menších úpravách nabídl do novin.
Bass se však chtěl věnovat něčemu praktičtějšímu, a proto studoval práva a v roce 1967 absolvoval Harvardskou univerzitu; sedmnáct let pracoval jako úspěšný právník v jedné významné právní kanceláři - zabýval se především kauzami dotýkajícími se zábavního průmyslu, převážně filmového. Již v roce 1974 se však vrátil k vlastní autorské tvorbě, nejprve ke své staré novele Voleur, kterou od základů přepracoval. Její nová verze vyšla v roce 1978 pod názvem Skvělý zloděj (The Perfect Thief) a stala se první částí Bassovy novelistické trilogie. V roce 1982 vyšla druhá část pod názvem Potíže Harryho Lima (Lime's crisis: A novel) a v roce 1984 poslední část se špionážní zápletkou nazvaná Smaragdová iluze (The Emerald Illusion). Právě ona se stala základem pro Bassův scénář k filmu Krycí jméno: Smaragd (Code Name: Emerald), který byl natočen v roce 1985 a otevřel Bassovi cestu ke kariéře hollywoodského scenáristy. Napsal scénáře k řadě filmů, které natočili významní hollywoodští režiséři (např. F. F. Coppola).
Ronald Bass proslul také jako brilantní spoluautor – jeho asi nejvýznamnější scenáristickou spoluprací byl bezpochyby film Rain Man, na kterém se podílel společně s Barry Morrowem. Zatímco Morrow byl autorem původního námětu a první synopse příběhu, Bass byl autorem většiny dialogů a situací. Skutečnost, že se Ronald Bass stal (spolu s Morrowem) držitelem Oscara za nejlepší scénář, jej definitivně katapultovala mezi hollywoodskou scenáristickou elitu – v roce 1990 mu například byly vyplaceny dva miliony dolarů za adaptaci literární předlohy k filmu Příběh manhattanského strašidla (Manhattan Ghost Story, natočeno v roce 1993).
Ronald Bass je mj. autorem scénáře k úspěšným filmům, jako jsou Černá vdova (Black Widow, 1987), Zahrady z kamene (Gardens of Stone, 1987), Noci s nepřítelem (Sleeping with the Enemy, 1991), Nebezpečné myšlenky (Dangerous Minds, 1995), Svatba mého nejlepšího přítele (My Best Friend's Wedding, 1997), Past (Entrapment, 1999), V moci snů (Passion of Mind, 2000), Amelia (Amelia, 2009) aj. O své scenáristické tvorbě sám řekl, že je až příliš sentimentální, protože „každý charakter má podle mě v sobě něco hezkého a všechno se snažím svázat do alespoň trochu pohledného balíčku“. Ronald Bass však dnes v Hollywoodu vyvolává i jisté rozpaky: v posledních letech si totiž vydržuje jakousi „spisovatelskou dílnu“ se šesti až sedmi asistentkami, které pro něj shání náměty, studijní materiály, píší pro něj části scénářů a ve finále redigují jeho texty.

Dan Gordon
Autor divadelní adaptace

Americký scenárista a producent židovského původu. Vystudoval filmovou a televizní tvorbu na Kalifornské univerzitě, po jejím ukončení nejprve sloužil v izraelské armádě v hodnosti kapitána, později se věnoval především psaní filmových a televizních scénářů, povídek či novel. Je autorem nebo spoluautorem jedenácti scénářů: například k celovečerním filmům Přepadení ve vzduchu (Passenger 57, 1992), Wyatt Earp (Wyatt Earp, 1994), Vražda prvního stupně (Murder in the First, 1995), Hon na šakala (The Assignment, 1997), Hurikán v ringu (The Hurricane, 1999), Celestinské proroctví (The Celestine Prophecy, 2006). Napsal také řadu televizních filmů a seriálů – byl například hlavním scenáristou populárního (u nás taktéž vysílaného) seriálu Highway to Heaven (Highway to Heaven, 1984-1985). V současné době se Dan Gordon vedle své vlastní tvorby věnuje především výuce scenáristiky na Kolumbijské a Kalifornské univerzitě či na prestižní soukromé filmařské škole USC School of Cinematic Arts. Je spoluzakladatelem a pedagogem vysoké školy Zaki Gordon Institute (ZGI) v arizonské Sedoně, která je pojmenována podle Gordonova tragicky zesnulého syna, nadějného filmového režiséra. V poslední době se úspěšně věnuje i psaní divadelních her. V roce 2005 převedl na newyorské divadelní jeviště původní scénář k filmu Vražda prvního stupně – inscenace získala sedm nominací za divadelní inovaci. O dva roky později zadaptoval slavný oscarový snímek Cena za něžnost (Terms of Endearment), drama mělo světovou premiéru v britském Yorku. Během dalšího roku napsal hru Irena Dobrá (Irena´s Vow) o dvanáctileté polsko-židovské dívce Ireně Gutové a jejích osudech za druhé světové války; ta byla s úspěchem uvedena i na Broadwayi v březnu minulého roku. Ale především do jevištní podoby převedl film Rain Man (Rain Man), hra měla světovou premiéru v Londýně v roce 2008. Dan Gordon každoročně sponzoruje soutěž mladých scenáristů, do níž přispívá 5 000 dolary určenými pro výherce prvního místa. V roce 2006 byl vyslán na Blízký východ jako pozorovatel libanonsko-izraelského konfliktu. Je přesvědčeným mírovým aktivistou.

VZDĚLÁVACÍ PROJEKT K PŘEDSTAVENÍ RAIN MAN PRO STUDENTY STŘEDNÍCH ŠKOL

Při přípravě inscenace jsme spolupracovali s organizaci Apla, asociací pomáhající lidem s autismem. Z této spolupráce vznikla i myšlenka vytvořit pro mladé diváky, kteří se půjdou podívat na naše představení vzdělávací projekt, který v sobě zahrnuje jak program pro studenty před návštěvou představení, tak i náměty na dílny či diskuze po skončení představení a setkání s herci. Po vzoru britských „education project“ jsme připravili písemný materiál a nabídli jej několika středním školám. Studijní materiál poskytne základní informace o autismu, o lidech postižených autismem a klade studentům různé otázky v souvislosti s tématem hry. V rámci pilotního projektu spolupracujeme se čtyřmi gymnázii. Na přípravě a realizaci speciálních seminářů spolupracuje koordinátorka projektu herečka Jitka Sedláčková s ředitelkou asociace APLA o.s. ing. Magdalenou Čáslavskou.
Cílem projektu je inspirovat studenty k hlubšímu zamyšlení nad tématem hry. Nejde pouze o konkrétní problém osob postižených autismem, ale vůbec o náš postoj k lidem, kteří jsou nějakým způsobem v životě diskvalifikováni. Přitom však jejich vnímání, chování, uvažování, cítění, může být pro nás, „normální“ osoby, velkým obohacení, či přímo pobídkou k zamyšlení se nad hodnotami našeho života.
K představení vznikl ve spolupráci s asociací studijní materiál, který je určen pro pedagogy a studenty středních škol. Pilotní projekt proběhne od března do června 2010. Poté bude vyhodnocen a v případě zájmu bude nabídnut i dalším středním školám.

Partnerem projektu je APLA PRAHA, STŘEDNÍ ČECHY o.s. www.apla.praha.cz, kontakt apla@apla.cz
Více informací podá koordinátorka projektu za Divadlo pod Palmovkou, paní Jitka Sedláčková
divadlo.jitka@seznam.cz

BENEFIČNÍ PŘEDSTAVENÍ NA PODPORU ORGANIZACE APLA SE USKUTEČNÍ V DIVADLE POD PALMOVKOU
10. DUBNA OD 17 HOD. KOUPÍ VSTUPENKY NA PŘEDSTAVENÍ PŘISPĚJE KAŽDÝ DIVÁK 50 Kč,- NA ČINNOST ORGANIZACE APLA – PRAHA.

CO JE AUTISMUS?

Lidé s poruchou autistického spektra jsou jiní. Kvůli svému handicapu jiným způsobem vnímají a chápou svět, který je obklopuje. Jejich chování je odlišné a mnohdy obtížně pochopitelné. K tomu, aby mohli dobře fungovat v našem světě, potřebují pomoc. Běžná výchova, snaha přinutit je změnit se a fungovat podle našich pravidel se obvykle míjí účinkem. Pokud chceme dosáhnout vzájemného porozumění, musíme se na svět podívat jejich očima. Potíže v sociální interakci a komunikaci i běžné soužití s lidmi s poruchou autistického spektra jsou nejméně z poloviny naším problémem. V současné době již známe možnosti, jak upravit prostředí a činnosti, aby byly pro lidi s poruchou autistického spektra srozumitelné. Víme, jaké prostředky používat ke smysluplné komunikaci, jak chápat a zacházet s problémovým chováním i jak pro ně chaotickému světu dodat smysluplnost. Naše informovanost otvírá bránu k účinné pomoci, vzájemnému setkání a porozumění. Autismus neznamená sám.

(Kateřina Thorová, Poruchy autistického spektra – včasná diagnóza branou k účinné pomoci, APLA 2007)

Autismus je vrozená vývojová porucha sociálního a emočního vývoje a komunikace, která ovlivňuje mnohé oblasti života a navenek se projevuje nestandardním chováním. Autismus jako jedna z diagnostických kategorií patří pod zastřešující termín poruchy autistického spektra. Mezi poruchy autistického spektra (PAS) spadá kromě dětského autismu i tzv. Aspergerův syndrom, Rettův syndrom, atypický autismus, dezintegrační porucha aj. Tyto typy poruch mají mnoho společného, ale zároveň i odlišného. Pro všechny platí, že vývoj dítěte je narušen zejména v oblasti slovní a mimoslovní komunikace, vztahů s lidmi, vnímání a představivosti. Nicméně manifestace projevů i v rámci jedné diagnostické kategorie může být velmi různorodá. Modelový příklad člověka s diagnózou poruchy autistického spektra proto neexistuje. Stejnou diagnózu sdílí lidé nadprůměrně inteligentní i s poruchami učení (dříve užívaný termín mentální retardace); lidé spontánně navazující kontakt i uzavření; klidní i aktivní s poruchami chování. Někteří lidé s touto diagnózou vyžadují speciální vzdělávání a neustálý dohled, jiní žijí samostatně, jsou úspěšní v zaměstnání a vedou spokojený rodinný život. Nicméně u všech lidí s touto diagnózou je vývoj v konkrétních oblastech narušen do té míry, že lze dopad poruchy na člověka a na jeho rodinu považovat za závažný a handicapující.
Přesnou příčinu vzniku poruchy autistického spektra se prozatím nepodařilo odhalit. Jedná se o vrozenou poruchu, která vzniká kombinací více faktorů. Významný podíl na vzniku PAS mají faktory genetické. Procento výskytu poruch autistického spektra v populaci bylo vypočteno na 0,9 %. To znamená, že každé 110. dítě se narodí s poruchou autistického spektra. Toto vysoké číslo jasně ukazuje na potřebu uznání autismu jako velmi naléhavého zdravotního problému vyžadujícího řešení.

Jaká je budoucnost lidí s autismem?

Přestože obtíže lidí s PAS nezmizí nikdy, projevy a chování se s postupujícím věkem mění. Mnozí lidé s autismem se rozvíjí tak, že jejich odlišné chování je postupem času mnohem méně nápadné. V prognóze velmi záleží na typu poruchy autistického spektra, výši intelektu, přístupu ke vzdělání, na odborné pomoci i na přístupu rodičů. S dítětem, u kterého byla diagnostikována porucha autistického spektra, se dá cíleně pracovat. Speciální přístup snižuje výskyt problémového chování, zajistí efektivitu vzdělávacího procesu, dítě se zlepšuje v samostatnosti, učí se pracovnímu chování, spolupráci a novým dovednostem. Mnohým dětem s autismem umožní speciální přístup funkční komunikaci. Přesný vývoj poruchy se však nedá přesně předpovědět: Nejsme schopni s jistotou určit, zda se u člověka objeví řeč, zda dítě, které má těžkou formu autismu, se postupem času nedovyvine do formy lehké a naopak. Lidé s poruchami učení (tzv. mentální retardací, což je trvalé snížení rozumových schopností) vždy budou potřebovat určitou míru asistence. Lidé s intelektem v pásmu normy a s dobrými komunikačními schopnostmi si mohou najít samostatnou práci, založit rodinu, mít děti. Každopádně přítomnost PAS je výrazným handicapem do života a vyhlídky na běžné fungování v životě jsou výrazně omezené. Což ovšem neznamená, že je jejich budoucnost černá. Mnozí lidé s autismem žijí velmi šťastný a spokojený život. Důležité je, aby dostali možnost plně využít svůj potenciál.

Kde hledat podporu?

V Praze funguje poradenské středisko APLA Praha s celorepublikovou působností. APLA Praha poskytuje nejkomplexnější služby pro lidi s PAS v České republice. V oblasti diagnostiky zde pracuje psychiatr a psycholog. O rodiny s předškolními dětmi se stará tým pracovníků rané péče. Speciální pedagogové sestavují pro děti, žáky a studenty individuální vzdělávací programy, poradensky se spolupodílí na zařazování dětí do předškolních a školních zařízení, poskytují školám a školkám odborné poradenství. Vyškolení terapeuti vedou individuální i skupinové nácviky sociálních dovedností nebo analyzují a řeší problémové chování. Někteří pracovníci poskytují odborné poradenství pobytovým zařízením sociální péče, která mají v péči klienty s PAS. APLA Praha je současně registrovaným poskytovatelem terénních a pobytových sociálních služeb a realizuje programy podporovaného zaměstnávání.
Existuje ale i řada dalších pracovišť, která se věnují péči o děti s PAS. V rámci projektu MŠMT byl stanoven v každém kraji jeden pracovník speciálně pedagogického centra nebo pedagogicko-psychologické poradny, který má v náplni práce koordinaci služeb a péči o lidi s autismem. Diagnostický program mají některé neurologické a psychiatrické kliniky. Řada ambulantně pracujících psychiatrů, psychologů a logopedů má již o poruchách autistického spektra velmi dobré odborné znalosti.

Nejčastější projevy chování u dětí, které mohou souviset s poruchou autistického spektra:

- méně pružná reakce na snahu o kontakt a komunikaci,
- nepřiměřený kontakt s vrstevníky,
- obtíže v kolektivních činnostech a společné hře,
- sociální neobratnost, snížený sociální cit a intuice,
- opožděný či atypický vývoj řeči spojený s obtížemi nahradit řeč jinou vhodnou formou komunikace,
- ztráta již nabytých řečových dovedností,
- zvláštní či příliš precizní vyjadřování,
- omezený jazykový cit,
- obtížná výchovná usměrnitelnost,
- omezená schopnost spolupráce,
- nadměrná fixace na určité aktivity či předměty,
- opakující se, stereotypní či nutkavé činnosti,
- snížená přizpůsobivost,
- výrazně nerovnoměrný atypický vývoj,
- nadprůměrné schopnosti v kombinaci se sociálně komunikačními obtížemi,
- výrazná emoční nevyzrálost,
- prudké afektivní stavy neúměrné situaci.

Nejrozšířenější mýty o autismu a jejich vysvětlení

Děti s autismem se nemazlí a nejsou kontaktní.
Většina dětí s autismem má fyzický kontakt ráda a svým rodičům vyjadřuje pozitivní city (přijdou si sednout na klín, obejmou, dají pusinku, vyjádří bližší vztah, projevují city).

Děti s autismem nenavazují oční kontakt.
Řada dětí s autismem oční kontakt navazuje, podstatné pro diagnostiku jsou funkce a kvalita očního kontaktu.

Viděli jsme děti s autismem a ty se velmi lišily od našeho dítěte, domníváme se tedy, že se o autismus nejedná.
Poruchy autistického spektra tvoří velmi různorodou diagnostickou kategorii, projevy se mohou výrazně lišit. Stejnou diagnózu sdílí lidé nadprůměrně inteligentní i s poruchami učení (s mentální retardací); spontánně navazující kontakt i uzavření; klidní i aktivní s poruchami chování. Někteří lidé s touto diagnózou vyžadují speciální vzdělávání a neustálý dohled, jiní žijí samostatně, jsou úspěšní v zaměstnání a vedou spokojený rodinný život.

V Praze dne 18. února 2010

více informací: www.divadlopodpalmovkou.cz

Autor: zne