Jste zde:
- Tipy
  - Kultura
    - Dobrá kniha

Rozhovor s Milošem Tomanem, autorem Královny v nesnázích

25.05.2011 20:46

Na pole beletrie vstoupil sice už jako zkušený autor, ale ve zcela jiném žánru. Jeho fantasy prvotina nyní přichází na pulty knihkupectví. Jak uspěje, je zatím ve hvězdách. Je pravdou, že Miloš Toman si tento debut nijak neulehčil: porušuje zavedená pravidla a nechová příliš úcty k zavedeným ikonám žánru. Proč si tedy myslí, že se mu přesto podaří zaujmout čtenáře? Sází na marketing, v němž je hlavně doma? A jak se vypořádá s námitkami recenzentů? Na tyto a další otázky odpovídá v našem interview.

Intuitivní marketing, Intuitivní reklama, Řízení změn, Jak zvládnout maloobchod - to jsou tituly vašich knih, které vyšly před fantasy knížkou Královnou v nesnázích. Jak se autor odborné literatury dostane tak daleko od svého oboru?

Daleko… To je relativní. I ty odborné tituly se snažím psát tak, aby to nebyly učebnice, ale daly se číst třeba v posteli večer před spaním. A marketing je konec konců založený hlavně na příbězích. Když například jeden autor popisuje, jak přemluvil radní amerického městečka, aby ho na půl roku přejmenovali podle názvu jeho portálu, je to fantasticky dobrodružné čtení.
Takže bych řekl, že jsem si jen odskočil přes plot k sousedům, nadýchat se trochu jiného vzduchu.

Královna v nesnázích je jen taková chvilková relaxace?

Ale to ne, chystám se na celou sérii. Jednak mě to chytlo, jednak, pokud mluvíte o té relaxaci, doporučuje se přece odpočívat pravidelně. Už teď mám v hlavě námět na nejméně dvě další knihy.

Humorná fantasy pro dospělé, to je škatulka, do níž lze vaši kniha asi zařadit. Ale tam už přece dlouho a pevně panuje Terry Pratchett. Nemáte obavu, že vás jeho fanoušci jednoduše vypískají?

Že by došli až tak daleko, to snad ne… Ale z prvních reakcí je znát, že srovnávají, možná i jen nevědomky. Je to takové to "ano, ale…" Jenže kdyby se měl každý nový autor třást posvátnou úctou ke klasikům, nic nového by nevznikalo a z české literatury bychom pořád dokola četli jen Babičku. Takže zkrátka nezbývá, než se drze drát o své místo na slunci. I když se dá tušit, že mě zpočátku nečekají bouřlivé ovace.
Tím samozřejmě nechci říct, že se automaticky považuji za hrdinu a Královně v nesnázích věštím úspěch jen proto, že se odvažuji lézt Pratchettovi do zelí. Ale na druhé straně jsem přesvědčený, že jsem do té knihy něco dal a že se k ní mohu hrdě hlásit.

A pak jde i o marketing…

Samozřejmě. Vezměte si třeba poslední bestseller Nemesis. Někde jsem v souvislosti s propagaci této knihy zahlédl tvrzení, že je něco jako Larsson, jenže lepší. To je evidentní marketingový tah, protože jaksi recenzentům našeptává, co si o knize mají myslet. A nejen jim. Když to bude reklama dost dlouho opakovat, lidé samozřejmě půjdou a tu knihu si koupí, aby se podívali, v čem je tedy lepší. Takže odvolání na jeden bestseller vytvoří bestseller další. V případě prvotiny českého autora je to přece jenom trochu těžší. Možná až mě přeloží do norštiny… Zatím sázím spíš na guerillu, tedy na takové nenákladné partyzánské výpady.

Jako je třeba akce Královna v metru? Máte na ni nějaké reakce, našel někdo knihy, které necháváte zadarmo k přečtení na sedadlech pražského metra, nebo mizí kdesi v pytlích uklízecích čet?

Abych pravdu řekl, tak zatím netuším. Teď je připravena další várka, takže uvidíme. Ale knížka v ruce je v metru běžná věc, takže pevně věřím, že Královny někde putují a ve smetí zatím neskončily. Možná by ještě lepší bylo dát je do dálkových rychlíků, protože tam mají lidi víc času. Jak jsem se dočetl v jedné recenzi, je Královna takovou knihou na cestování.

Zmínil jste recenze, podívejme se tedy na ně. Jak se zdá, zatím vytýkají vaší knize nedostatek hlubších myšlenek, proto v ní vidí jen zábavu na delší cesty. To asi není ideální zařazení.

Řekl bych, že právě tady se nejvíce projevuje Pratchettova nadvláda. Každý přece ví, že předkládá humornou formou hluboké myšlenky, jak se to obvykle píše. Jenže z toho pak vyjde požadavek, aby se ty myšlenky předkládaly právě tak, jak to dělá on. Recenzenti by nejraději druhého Pratchetta, jenže tomu by zase vytkli plagiátorství a epigonství. Takže: nemyslím si, že by Královna byla jen plytká fraška.

Co tedy například předkládáte svým čtenářům k přemýšlení?

Teď to bude vypadat, že jsem si zpětně vymyslel nějaké hlubokomyslné úvahy tam, kde původně nic nebylo. Je pravda, že jsem si nijak programově neřekl: teď tam dostanu tenhle filosofický nebo politický problém. Ale jedna věc mě přece jenom zajímá. Povšimněte si, že hrdina je na první pohled hnán jakousi potřebou pomáhat a být užitečný. Je ale otázkou, jestli ho to spíš neomezuje. Tenhle typ lidí potkáte i v běžné realitě. Pořád po nich někdo něco chce a na vlastní život nemají čas. Ale nemohou si pomoct. Přiznám se, že by mě samotného zajímalo, co s tím William C. Thomson udělá a jak se to vyvine.

Mluvili jsem už o Terry Pratchettovi jako o nepřehlédnutelném vzoru v této kategorii. Kdo na vás kromě něho ještě zapůsobil?

Samozřejmě, že "mistři klasici" fantasy nemohli chybět. Ale byli to i autoři mimo žánr. Třeba Agatha Christie a její skvělé popisy anglické meziválečné společnosti a prostředí. Ostatně proslaveného detektiva Hercule Poirota jsem si v knize dovolil parodovat. Ale se vší úctou, je to přece jen můj oblíbený hrdina.
Na prvním místě ale u mě stojí dnes už trochu - podle mě neprávem - odstrčený E. T. A. Hoffman, kterého bych se nebál označit za jednoho z prvních fantasy autorů, třebaže žil a psal už na přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Z něho čerpám víc, než ze současné fantasy literatury.

Královna v nesnázích jde skutečně hodně proti proudu. Nevystupují tu žádní ušlechtilí elfové a bojovní trpaslíci. Děj se neodehrává ve středověkých kulisách, ale v době, která ukazuje na dvacátá, třicátá léta minulého století. Místo fantaskních ilustrací strohá obálka se staromódní koláží. Pokud je to všechno záměr, nijak jste si tím asi vstup do fantasy literatury neulehčil.

To asi skutečně ne… Ale nemohu říci, že bych nějak programově popíral všechno, co je ve fantasy literatuře považováno za skoro povinné. Spíš to bude tím, že mám, jak jsem před chvíli řekl, blíž k Hoffmanovi než k Tolkienovi. Jen ta ilustrace se mi zdála být k obsahu vhodnější než zavedené klišé.
Takže teď je na čtenáři, aby posoudil, jestli je kniha dost silná, aby ty prohřešky proti zvyklostem ustála. Možná až vyjde druhá, třetí, že si na to zvykne.

To říká spisovatel. A co marketér?

Marketér by měl asi říci, že prodat se dá všechno. Jenže líp se samozřejmě prodává dobré zboží. A vůbec nejlépe to, o kterém jste pevně přesvědčen, že skutečně dobré je. Dokud mě tedy někdo nebo něco nepřesvědčí o opaku, budu tomu zatím s dovolením věřit.

Děkuji za rozhovor. (Otázky kladl Jiří Samek)

Autor: Intuitivní marketing