Jste zde:
- Tipy
  - Kultura
    - Výstavy

Výstava Praha - Galerie Václava Špály, Modelová studie

15.11.2009 21:54

Před rokem Radim Labuda dostal Cenu Jindřicha Chalupeckého, a tak si koupil auto. Výstava Modelová studie je prozatímním vyvrcholením dlouhodobého projektu.....

Radim Labuda – Laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého 2008

ojetý Rover 75 záminkou k inscenaci událostí a zkoumání jejich kontextů.

V Británii se mu říkalo Jaguar pro chudé. V našich podmínkách je Rover zvláštně ambivalentním objektem, vágně familiárním, a přitom cizím. Tvary jeho designu nevyvolávají jednoznačnou identifikaci, pouze projekci fetišistické touhy. Jeho britský výrobce zkrachoval a jeho intelektuální vlastnictví se po částech přesunulo do rukou jedné indické a dvou čínských společností. Kdysi zářivý štít kapitalistické průmyslové produkce se stal vlastním duchem a uvolnil prostor procesu folklorizace v alternativních ekonomických sítích.

Radim Labuda využil v současnosti poměrně rozšířené formy dovozu náhradních dilů v podobě funkčního automobilu tzv. „po vlastní ose“. Zkoumá charakter a hloubku vztahu lidí k „předmětu“, prostor individuální fascinace a psychologického ztotožnění se s „předmětem“ a uzlové body kolektivní identity, které jsou tím specifičtější, že po krachu britské automobilky se jedná o vztahy minulostní, nostalgické a subkulturní. Labuda inscenuje představení, v němž je banální demontáž povýšena na reflektovanou dekonstrukci. Automobil je jevištěm, na němž aktéři mimoděk odehrávají obskurní představení o konzumním fetiši, vyvanutí evropské identity a hledání náhradních psycho-sociálních dílů a alternativ přežití.

Výstava v Galerii Václava Špály představuje materiál pořízený během předchozích dvou fází – po cestě z Anglie do Čech a při veřejném rozebrání vozu v pražské MeetFactory za účasti příznivců značky. V Labudově pojetí se ovšem dokumentační činnost vyznačuje výraznou ambivalencí: je zároveň „objektivním“ pozorovatelem i zainteresovanou stranou. Svým experimentem nesleduje výhradně kontury určitého fenoménu, ale v důsledku se stává jeho součástí. Podléhá svému automobilu, srůstá s ním, takže také jeho demontáž pečlivě režíruje jako důstojné rozloučení a přechodový rituál. Chtělo by se říct pohřební obřad, jímž „život“ nekončí, pouze vstupuje do jiné úrovně, protože rozebrání nebylo likvidací, ale předáním dílů k dalšímu užití. (Nabídnout zbylé součástky k odebrání přímo na výstavě se pak logicky jevilo jako pokračování tohoto pragmaticko-symbolického aktu). V souvislosti s Labudovou osobní zainteresovaností se pak nabízí slova Georgese Bataille o vnitřní zkušenosti přirovnané ke kukle živočicha: „Člověku se dostává vnitřní zkušenosti v okamžiku, kdy rozbíjí kuklu s vědomím, že překonává sám sebe, a nikoli nějaký zvnějšku kladený odpor.“

Osobní účast (angažmá) je pro Radima Labudu rozhodujícím faktorem, bez kterého by nenašel důvod k vytvoření či zveřejnění určitého díla. V krajních případech dokonce operuje s vnitřním vědomím zákazu a jeho překročením. Synergie obecného a osobního je v práci Radima Labudy tím, co ji situuje jiným způsobem, než sociologické postupy užité konceptálním uměním. S vědomím, že všechno vážné bude chápáno ironicky (že vážnému nebude přikládána vážnost a že to paradoxně sám neumí s čistým svědomím učinit), přijímá riziko a zkouší jedním „příkladem“ zprostředkovat přes sebe jdoucí vrstvy cizích a vlastních vztahů k předmětu zkoumání, neuniknout před ojedinělostí události, a přitom zahrnout širší socio-ekonomickou polemiku a v neposlední řadě dokládat děje a současně oslovit silnými obrazy.

A dvě zčásti související otázky na závěr: Je naše zesílená starost o automobilový průmysl v období ekonomické krize odrazem jeho nezpochybnitelného ekonomického významu, nebo výrazem obavy před symbolickou kastrací euroamerické civilizace? A je možné předpokládat, že bychom zachraňovali jiné odvětví (nebo nezachraňovali žádné), kdyby v politických funkcích dominovaly ženy?

Jiří Ptáček

Datum zahájení: 18. 11. 2009, 18 hodin

Doba trvání výstavy: 19. 11. – 13. 12. 2009

http://www.spalovka.cz/

Zdroj TZ: Galerie Václava Špály

Autor: zne