Jste zde:
- Tipy
  - Kultura
    - Výstavy

Výstava Vlastní cestou – Jan Kaplický, byli jsme na výstavě v centru DOX

16.04.2010 13:27

Z pohledu návštěvníka je výstava ojedinělou exkurzí do vizionářského světa neobyčejné fantazie architekta, který svým pojetím křivek, tvarů a barev předběhl svoji dobu. Teprve výstava jako celek ve mně umocňuje ještě ve větší míře pocit zmaru a lítosti v souvislosti s nerealizovaným projektem Národní knihovny.

Pocity z výstavy mám velmi zvláštní, všechna ta díla jsou nabita mimořádnou energií, připomínají obrovské nádherně barevně sladěné hračky, v ten okamžik máte pocit, že se jich musíte dotknout. Mnohá díla jsou bezesporu kontroverzní a vyvolávají diskuze jak u odborné, tak i laické veřejnosti.

V přírodě není pravý úhel ani rovná čára a tak tomu je i u všech návrhů Jana Kaplického, všechny vznikaly různorodou manipulací křivek. Vlastním kořenem velké většiny z nich je prosté vajíčko, jako ideální základ organických tvarů. A barvy ? Ty dotvářejí komplexní podobu výstavy, růžový koberec, žluté stoly a barevné spektrum čelní stěny je typické a provází celou tvorbu Jana Kaplického. Určitě ne vždy se tato tvorba setkává s pochopením, ale i Eiffelova věž byla při svém vzniku středem ostré kritiky a opovržení a dnes je hrdým státním symbolem. Kaplický boří zažité konvence, přináší do společnosti lehkost, světlo a svěží ovzduší. Principy jeho tvorby jsou postaveny na jednoduchých podkladech, je nadčasově jasným příkladem pro mladou generaci.
Jan Kaplický nemá však nástupce, je to pouze jeho vlastní cesta do budoucnosti opřená o jeho vize a sveřepost. Neznamená to však, že není vhodným příkladem, je pouze škoda, že jeho tvorba je celosvětově známá víc než u nás doma.

Celá expozice v DOXU je soustředěna do jednoho velkého prostoru a myslím si, že práce autorů nebyla jednoduchá. Instalovat výstavu architekta bez architekta je odvážným činem. Eva Jiřičná,
pod jejímž vedením výstava vznikla, vysvětluje svůj záměr, který podle mého názoru skutečně autenticky koresponduje s inspiračním pojetím vnímání světa Janem Kaplickým. Výstavu vytváří čtyři expoziční pilíře: z křivek vytvořený velkoplošný grafický labyrint, barevné ztvárnění stěn a podlahových krytin, velkoplošná projekce a expozice vývojových modelů umístěných na výrazných, tvarově ojedinělých žlutých stolech. Celková harmonie je nejzřetelnější z galerie v 1. patře.

Všechny exponáty jsou číslovány tak, jak je měl označené sám autor, avšak ani tak nebylo jednoduché uspořádat výstavu v určitých časových sekvencích s ohledem na množství a různorodost jednotlivých materiálů. Kaplický vytvářel nejen architektonické projekty, ale na výstavě uvidíte i návrhy karoserií automobilů, šperky a předměty denní potřeby.

O Kaplickém bylo již mnoho napsáno, byl natočen film, proto jsem se více zaměřil na pocity a emoce, které s sebou výstava přináší. Myslím si, že i tvorba Kaplického je právě o emocích, náladách, o odlišném vidění a vnímání světa tvarů a barev. Nenechte si ujít výstavu, která je jako dlouhá barevná niť protkaná naplněným životním příběhem architekta Jana Kaplického.

Autor: Zdeněk Nesveda

Líbil se vám článek? Dejte o něm vědět ostatním!

Jan Kaplický - z výstavy Vlastní cestou v centru DOX

Jan Kaplický - Vlastní cestou

Buďte první kdo okomentuje tento tip

Kaplický: Se zájmem se půjdu na tuto výstavu podívat. Zatím dojem z toho co jsem kdy o jeho tvorbě viděla je - snaha být originální za každou cenu. Ale již staří Číňané věděli, že krása je v jednoduchosti a přirozenosti. Tomu se Kaplického návrhy i realizované stavby vymykají - i přes zdůrazňované oblé tvary, soulad s přírodou apod. Rozhodně jeho "věci" nejsou potěšením pro oko a v řadě případů nejsou ani praktické viz např. Nár. knihovna, kde by se muselo ve větší části prostor celý den svítit - tudíž navíc neekologické - nechtěla bych tam být zaměstnaná nebo tam pobývat delší dobu. Dále nepříjemné studené sedačky v interiéru viz uvedené obrázky, všude plasty, plasty... Nevím proč se hodnotí vždy jen vnější části jeho staveb či návrhů. Podotýkám, že jsem viděla i dokumentární film o Kaplického stavbách realizovaných v cizině. opět extravagance, sebeprosazování, velikářství - na účet třeba i praktičnosti staveb... Vcelku nic moc - třeba jeho fotbalový stadion. Dovedu si ale představit, že snobové budou jeho díla vychvalovat. Ve svém pokročilém věku potřeboval mít pomník své velikosti na velmi viditelném místě, v Praze, nejlépe v blízkosti takového klenotu jakým je pražský Hrad. ... Závěr - ani knihovna, ani rejnok či další - bože chraň nás i naše potomky.; Jana; 30.04.2010 13:32
Kaplický: Milá Jano, ještě, že na světě není tolik hlupáků bez vize do budoucna - jako jseš TY. Ctím práci pana Kaplického a hluboce smekám. Věřím, že Kaplického knihovna BUDE !!!! Budoucnost ukáže, že viděl dál .Chápu jeho národní hrdost, že svoji práci chtěl prezentovat i doma. Je smutnou výsadou Čechů - závist. O vkusu raději nemluv. Nemáš na to!; Hana; 01.05.2010 19:55
prispevek: Na díla architekta Kaplického vždy budou existovat tři strany pohledu, pozitivní, negativní a neutrální. Já chápu, že jeho díla se někomu nelíbí, ale nikdo Janu Kaplickému nemůže vzít to, že to byl originál špičkové kvality. Věděl přesně co dělá, a aby to věděl, musel to být velice chytrý člověk. Ano, jeho díla jsou originální, nadčasová a např. mně naprosto fascinují. A když byl vybrán odbornou porotou jeho návrh jako vítězný, tak to co následovalo, naprosté ztrapnění Jana Kaplického v médiích, to mi přišlo naprosto ostudné a neetické. V zahraničí je to velice vážený architekt, a my, jeho národ, poté co je vybrán jeho návrh jako vítězný, mluvíme píšeme o flusanci atd... On dal svůj návrh a zvítězil, nemohl za to, že vyhrál....; martik; 07.05.2010 19:56